Analýza: Proč Pákistán a Taliban neshledají snadné záplaty | Zprávy o konfliktech

Nedávnou sestupnou spirálu ve vztazích mezi Afghánistánem a Pákistánem by bylo těžké si představit, když pákistánští vojenští a civilní vůdci vítán návrat Talibanu k moci v Kábulu v srpnu 2021.

Islámábád věřil, že vláda Talibanu bude přátelská k Pákistánu a stane se hrází proti jakýmkoli bezpečnostním hrozbám pro zemi. Pákistánské vojenské a zpravodajské služby koneckonců více než dvě desetiletí podporovaly afghánské hnutí Taliban.

V letech 2001 až 2021 to znamenalo rozporuplnou zahraniční politiku. Na jedné straně Pákistán podporou vojenské intervence Spojených států v Afghánistánu uznal vlády podporované USA, které zemi vládly. Pákistán zároveň skrytě toleroval – a dokonce umožňoval – obnovu Talibanu na pákistánském území, která zahrnovala i soužití s ​​dalšími pákistánskými bojovými skupinami.

Tento vztah se však nyní zhroutil, když pákistánské letectvo tento týden poprvé zasáhlo cíle v Kábulu.

Zdánlivý rozpor v jejich vzájemných očekáváních a nerespektování vzájemných schopností jim ztěžuje vzkříšení toho, co kdysi měli.

Co je v sázce pro obě země?

Pákistánský bezpečnostní establishment, složený z armády a mocné vojenské zpravodajské služby země, Inter-Services Intelligence (ISI), je zodpovědný za navrhování a řízení afghánské politiky země.

Historicky armáda také vykonávala významnou moc nad civilními správami, i když Pákistán nebyl pod vojenskou vládou.

Pákistán čelí vlně bezprecedentních útoků proti svým bezpečnostním silám od roku 2021, což se shoduje s návratem Talibanu k moci v Afghánistánu. Za první tři čtvrtletí roku 2025 bylo zaznamenáno více než 2 400 úmrtí, což převyšuje loňský celkový počet přibližně 2 500 lidí zabitých při útocích po celém Pákistánu.

Pákistán obviňuje z většiny útoků pákistánský Taliban, známý pod zkratkou TTP, jehož vůdci nyní sídlí v Afghánistánu. Členové TTP pocházejí převážně z kmenových oblastí Pákistánu podél afghánských hranic.

Pákistán doufal, že vůdci TTP opustí Afghánistán, jakmile bude v Kábulu ustavena vláda Talibanu přátelská Pákistánu. Někteří bojovníci TTP se údajně vrátili domů, ale to se nepromítlo do poklesu násilí. TTP požaduje lokalizovanou implementaci islámského práva a obnovení dřívějšího poloautonomního statutu kmenových oblastí sousedících s Afghánistánem.

Pro Pákistán se konfrontace se smrtícím a přetrvávajícím povstáním doma stala krizí národní bezpečnosti. Země se mezitím také zmítá v několika dalších křížících se krizích: Zakrnělá ekonomika, geopolitické napětí s úhlavní Indií – poznamenané nedávným květnovým konfliktem – stejně jako rostoucí domácí politická nespokojenost a přírodní katastrofy.

Vedoucí představitelé Talibanu v Afghánistánu trvají na tom, že TTP je domácí výzvou, kterou musí Pákistán řešit. V roce 2022, krátce po vytvoření prozatímní správy, zprostředkovala vláda Talibanu rozhovory mezi vůdci TTP a pákistánskou armádou v Kábulu. Po prvních náznakech pokroku, podpořených dočasným příměřím, se rozhovory zhroutily.

Pro vládu Talibanu, která je přísně sankcionována a izolována od mezinárodních finančních institucí, je realita vládnutí v nesmírně zaostalé a ekonomicky chudé zemi krutá. Více než čtyři roky od převzetí moci je Rusko jedinou zemí, která formálně uznala administrativu Talibanu, i když stále větší počet zemí – mezi nimi Čína, Indie a Írán – tuto skupinu uznává jako vládce Afghánistánu a hostí své diplomatické zástupce.

Afghánci trpí téměř zhroucením ekonomiky a instituce veřejného sektoru, jako je zdravotnictví a školství, jsou na pokraji úplného zhroucení. Afghánci tváří v tvář vážnému nedostatku potravin a humanitárním problémům trpí, protože humanitární agentury pod vedením OSN čelí škrtům ve financování. Dlouhý konflikt s Pákistánem tyto výzvy pravděpodobně dále prohloubí.

Mohou se obě strany vrátit ke svému minulému přátelství?

Zdá se, že v tuto chvíli obě strany zasahují. Přestože souhlasily s dočasným příměřím, žádná ze stran nechce vypadat slabě, když připustí, že musí ustoupit.

Oficiální prohlášení pákistánské vlády nyní označují vládu Talibanu – jejíž návrat k moci v Kábulu byl kdysi oslavován – jako „režim“ a vyzývají k „inkluzivnější“ správě v Afghánistánu. Varují před pokračujícími útoky na afghánských územích, pokud Tálibán nezasáhne proti TTP.

Jistě, Pákistán má podstatně silnější armádu, technologicky vyspělé zbraně a značnou geopolitickou páku proti vládě Talibanu. Objevuje se také obnovený pocit sebevědomí, protože Pákistán se domnívá, že úspěšně bojoval v nedávné válce s Indií v květnu 2025, včetně sestřelení několika indických letadel.

Od 80. let 20. století hostí miliony afghánských uprchlíků, z nichž generace byla vzdělaná a vybudovala si živobytí v pákistánských městech. To by podle pákistánských vůdců a části veřejného mínění mělo znamenat, že Afghánci musí vůči Pákistánu chovat dobrou vůli. Vytlačení afghánských uprchlíků bude klíčovou pákou, kterou by Pákistán chtěl použít proti vládě Talibanu.

Pákistánští vůdci v zásadě považují svou zemi za seriózní a mocnou entitu se silnými globálními spojenectvími – taková, kterou by každá afghánská vláda, zejména vláda vedená skupinou podporovanou Pákistánem, měla respektovat a spolupracovat s ní.

Taliban se na druhé straně považuje za vítězné, bitvami zocelené bojovníky, kteří vedli dlouhou a úspěšnou válku proti zahraniční okupaci globální supervelmocí. Potenciální konflikt vyvolaný sousedem by tedy byl menším posláním.

Mluvčí Talibanu odmítají nedávné vyprávění pákistánských představitelů a zdůrazňují význam probíhající informační války na obou stranách. Tvrdili například, že pákistánské kmenové pohraniční oblasti poskytují útočiště bojovníkům ISIL (ISIL) s tichou podporou složek pákistánské armády.

Nicméně jako vnitrozemská země je Afghánistán silně závislý na obchodních trasách přes Pákistán, které zůstávají uzavřeny kvůli přetrvávajícímu napětí, což vede k velkým ztrátám obchodníků na obou stranách. Talibanská vláda postrádá systémy protivzdušné obrany, radary nebo moderní zbraně, které by čelily dalším nájezdům pákistánských dronů a tryskáčů.

Cesta k deeskalaci

Pákistánská armáda pokračuje v rámování svého boje proti TTP v rámci širší konfrontace s Indií. Tvrdí, bez důkazů, že ozbrojenou skupinu podporuje Nové Dillí. Pákistán také očekává, že se Taliban zřekne a distancuje se od TTP a místo toho se připojí k Islámábádu.

TTP a Taliban však sdílejí dlouhodobé kamarádství, ideologickou kompatibilitu a sociální vazby, které přesahují přísné organizační zvláštnosti. Pro Taliban by konflikt s TTP mohl také ohrozit vytvoření prostoru pro zlovolné aktéry, jako je ozbrojená skupina ISIL v provincii Khorasan (ISKP).

A zatímco Pákistán je vojensky silnější, Taliban má své vlastní nástroje, které by mohly ublížit Islámábádu.

Co kdyby nejvyšší vůdce Talibanu sídlící v Kandaháru, Haibatullah Akhunzada, vydal fatvu na válku proti pákistánskému bezpečnostnímu establishmentu? Vedení TTP již slíbilo věrnost Akhunzadovi v roce 2021. Nejvyšší vůdce Talibanu je ale také držen ve vysoké náboženské úctě velkou částí pákistánských studentů náboženských škol a náboženských vůdců a výzva Akhunzady proti Islámábádu by mohla vést k vážným problémům v oblasti vnitřní bezpečnosti pro Pákistán.

Islamistické politické skupiny v Pákistánu by také nepodpořily totální válku s Talibanem. Mezitím jakékoli trvalé pákistánské útoky proti Afghánistánu pravděpodobně posílí domácí podporu úřadující administrativy Talibanu, i když mezi Afghánci panuje proti Talibanu zjevná zášť.

Aby se zabránilo další eskalaci a usilovalo se o smysluplný politický dialog, je naléhavě zapotřebí důvěryhodného zprostředkovatelského aktéra schopného udržitelného zapojení. Tato role se nejlépe hodí pro blízkovýchodní a muslimské národy, kterým důvěřují obě strany, jako je Katar a Saúdská Arábie.

Existují důkazy, že se jedná o plodnou cestu. Ministr zahraničí Talibanu Amir Khan Muttaqi na tiskové konferenci v Novém Dillí minulý týden potvrdil, že Taliban zastavil odvetné útoky proti Pákistánu poté, co Katar a Saúdská Arábie zprostředkovaly zprostředkovatele.

Nejprve však musí být skutečná touha po míru ze strany vůdců v Pákistánu a Afghánistánu.

I když na sebe afghánští a pákistánští představitelé vrhají varování a jejich síly se zapojují do opakovaných přeshraničních střeleb, obě země si jsou velmi dobře vědomy toho, že válka je bude hodně stát.

To však neznamená, že se vztahy brzy vrátí k někdejšímu bilaterálnímu vřelosti nebo že nemůže dojít k chybným kalkulacím.

Geografie a historie svazují Afghánce a Pákistánce do vzájemné závislosti, kterou je třeba využít.

Vlády musí přestat marně doufat v úspěch neúspěšných přístupů, které byly zkoušeny po celá desetiletí. Afghánští vůdci musí pracovat na rozvoji přátelského vztahu s Pákistánem. Pákistánští vůdci se musí odvděčit tím, že vymyslí zdravou zahraniční politiku vůči Afghánistánu, která není zabarvena rivalitou s Indií.

Svět nepotřebuje další válku v oblasti Afghánistán-Pákistán. Nikdy nemůže přinést lepší dividendy než mír.