Zdravotní sestry zastávají klíčovou pozici ve zdravotnictví a pečovatelské práci v norských věznicích. Jaké to pro ně je podporovat zdraví za mřížemi? Profesor na univerzitě v Agderu o tom napsal knihu.
Vězení má být trestem a odstrašujícím prostředkem. Ale sestry mají v tomto systému podporovat zdraví, a to vytváří napětí. Chtěl jsem zjistit, co si o tom myslí samotné sestry.“
Profesor Terje Emil Fredwall
V norských věznicích v současnosti pracuje kolem 120 zdravotních sester. Jsou zaměstnáni obcí, ve které se věznice nachází, a jejich každodenní pracovní život se odehrává uvnitř věznice.
Fredwall pracuje v Centru pro výzkum péče na University of Agder a nedávno vydal knihu Ošetřování na cestách – o sestrách pracujících na neznámé půdě v norských věznicích. To je oblast, která byla výzkumníky dlouho přehlížena.
Důležitost naděje
Fredwall vyzpovídal 16 zdravotních sester, které pracují v devíti různých přísně střežených věznicích v Norsku. Mluví o dobrých chvílích v práci, náročných dnech a svých vztazích s vězni, kteří jsou jejich pacienty. Sebevražda, sebepoškozování, užívání léků a problémy se spánkem jsou některé z problémů, kterými se kniha zabývá. Ústředním bodem jejich práce je naděje.
„Naděje nebyla něco, o čem jsem opravdu plánoval psát. Ale naděje se objevila v každém rozhovoru a nejčastěji to byly samy sestry, které ji přinesly. Mluvily o naději jako o důležité hybné síle ve své práci a jako o něčem, co cítili, že má ve vězení zásadní význam,“ říká Fredwall.
„A to není překvapivé. V instituci, jako je věznice, která má takový potenciál vytvářet beznaděj a podněcovat zoufalství, je obzvláště důležité mít lidi, kteří dokážou snížit beznaděj a podpořit naději. Naděje je něco, co my lidé můžeme vytvořit společně. A zjistil jsem, že sestry o tom velmi přemýšlely,“ dodává.
„Ne jen tak někdo“
Jedna z kapitol knihy je o naději a o tom, co znamená uvnitř vězeňských zdí. Je spoluautorem s docentkou Åsne Knutson de Presno na katedře zdravotnictví a ošetřovatelství University of Agder. Profesorka Inger Beate Larsen z katedry psychosociálního zdraví také přispěla ke dvěma kapitolám v knize
„Získání vhledu do toho, jak tyto sestry praktikují a uvažují o své profesi a jejich roli, bylo neuvěřitelně vzrušující. Tyto sestry nejsou jen tak někdo a opravdu si zaslouží knihu,“ říká Knutson de Presno.
Rozpočty se snižují
Být zaměstnán magistrátem při práci ve věznici znamená, že ošetřovatelské zdroje jsou vázány na obecní rozpočty. Obce dostávají vyčleněné finanční prostředky na vězeňské sestry od norského ředitelství zdravotnictví, očekává se však, že přispějí i samy. To znamená, že zdravotní péče vězňů je ovlivněna, když jsou finance obce špatné.
Také škrty v nápravných službách po mnoho let vedly k menšímu počtu vězeňských důstojníků ve službě, více času stráveného o samotě v celách, omezení služeb a aktivit a nárůstu násilí a hrozeb ve věznicích.
„Tyto okolnosti ovlivňují každodenní pracovní život sester. Mnohé z nich si svou práci užívají a zůstávají ve funkci po dlouhou dobu, ale škrty jsou patrné. V některých věznicích sestry říkají, že není možné zajistit nic jiného než nezbytně nutnou zdravotní péči se zdroji, které mají,“ říká Fredwall.
Doufá, že kniha více upozorní na důležitost práce sester ve věznicích.
„Jedna ze sester, s nimiž jsem dělala rozhovor, nechápala, proč se více nezaměřují na práci, kterou dělají. Doufám, že kniha může osvětlit a rozšířit znalosti o práci, kterou dělají, a o tom, co to znamená v každodenním životě v norských věznicích,“ říká Fredwall.
