„Opustím rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.“
To byl slib vítězného projevu nového japonského krajně pravicového premiéra.
Sanae Takaichi mluvila o tom, jak povede svou vlastní stranu. Nereformovat národ notoricky dlouhé pracovní týdny.
Ale komentáře stále uvolňují pěkný velký odpor.
Zní to jako přehnané, že? No, když se podíváte na to, co následovalo během prvních několika týdnů v úřadu, pravděpodobně ne.
O týdny později Takaichi svolal svůj tým na schůzku. S příležitostnou dobou hovoru ve 3 hodiny ráno. Vyzvala také svého ministra práce, aby uvolnil pravidla pro práci přesčas.
Jde tedy o víc než jen o mluvení o bodech. A je tu další důvod, proč to naráží na nervy.
Za legendární japonskou pracovní morálkou se skrývá temné tajemství.
po celá desetiletí, zemi sužují lidé, které stres z jejich nikdy nekončících zaměstnání dohnal k předčasné smrti.
Jmenuje se karoshi. Smrt přepracováním.
je to tak. Tato společenská nemoc je tak běžná, že si vysloužila své vlastní jméno.
Problém je dokonce obviňován z kriticky nízkou porodnost v zemi a klesající produktivita.
Oficiální údaje uvádějí případy karoshi mezi stovky a tisíce ročně. Podle odborníků je ale skutečné číslo mnohem vyšší.
Vrací se tedy japonská kultura smrtícího ruchu?
„Nad čárou karoshi“
Týdny po Takaichiho projevu bylo odhaleno, že rekordní počet obětí hledá náhradu za přepracovanost v Japonsku.
Yohei Suda je součástí Národní rady pro obranu obětí Karoshi, která vydala prohlášení požadující, aby premiér své poznámky stáhl.
Suda říká news.com.au karoshi je poháněn přetrvávající firemní kulturou a novými zákony, které tento problém odhalují.
„Lidé si více uvědomují svá práva,“ říká Suda. „Ale mnozí jsou stále nuceni pracovat nad takzvanou karoshi linií.“
Suda říká, že průběžná práce 80 a více přesčasových hodin měsíčně přináší riziko smrti.
Takže vidí, proč úsvit Yoheiova termínu zvedl obočí.
„Jako předsedkyně vlády mají její slova symbolickou hodnotu.“
Firemní loajalita
V Japonsku je firemní loajalita velkým problémem.
Většina pracovníků jen zřídka změní společnost nebo kariéru, jakmile získají pozici.
Ale skutečným měřítkem vaší loajality je, jak dlouho vaše nohy stráví pod stolem.
Velkou roli hraje také rychle stárnoucí japonská populace.
V první polovině roku 2025 země zaznamenala rekordní pokles porodnosti. To přichází po devíti letech klesajících čísel v řadě.
Tento jev způsobil, že mnoho zaměstnavatelů se potýká s vážným nedostatkem pracovních sil.
To znamená, že více povinností připadá na méně zaměstnanců.
Yohei říká, že jedním z jeho nejtragičtějších případů bylo zastupování matky mladého lékaře, který byl příliš brzy odebrán ze života.
„Byl velmi schopný, takže ho zaměstnavatel přiměl velmi tvrdě pracovat,“ říká Suda.
„Byl nucen pracovat velmi dlouhé hodiny v přeplněném prostoru.“
Lékař upadl do depresí a závislosti, aby to zvládl. Nakonec se předávkoval léky.
Bylo mu 27.
Když ale lékařova matka požádala vládu o odškodnění, nárok byl zamítnut.
„Mělo to být uznáno jako smrt z přepracování,“ říká Suda.
Suda úspěšně hájil matku u okresního soudu v Tokiu. Díky němu byla odškodněna za nesmyslnou ztrátu syna.
„Tento případ byl nezapomenutelný, protože mnoho jeho kolegů svědčilo nebo poskytlo prohlášení, což je vzácné.“
To, že jeho kolegové byli ochotni vystoupit proti svému zaměstnavateli, svědčí o rozsahu problému.
Ale jak by mohli ten problém vůbec popřít?
„Nemůžeme dokázat, že tě práce zabíjí“
Dr. Sugumar Mariappanadar, člen organizační psychologie a odborník na udržitelné HR na ACU, je předním australským odborníkem na přepracování.
„Nemůžeme dokázat, že vás práce zabíjí,“ řekl news.com.au.
„Všichni to neoficiálně víme. Ale neexistuje žádný důkaz, který by to dokázal.“
„Pokud kouřím, můžete změřit, kolik paketů denně, a to analyzovat. Ale pro práci neexistuje žádná ekvivalentní metrika,“ říká.
„To je důvod, proč firmy tvrdí, že je to jen problém veřejného zdraví, že? Proto platíme daně.“
„Říkají, že to není náš problém. Jak dokážete, že jsme to způsobili?“
„Může to být rodinný problém, jejich DNA. To je to, co vidíme.“
V Japonsku mnoho pracovníků pracuje po celý rok až 80 hodin týdně. Tyto hodiny mohou běžet přes noc nebo o víkendech bez příplatku za přesčas.
Pro představu, v Austrálii zaměstnanci na plný úvazek odpracují v průměru jen 38 hodin.
Ale pokud si myslíte, že karoshi je jedinečně japonská záležitost, zamyslete se znovu.
Údaje Světové zdravotnické organizace ukazují, že země po celém světě zaznamenávají stoupající míru přepracování. A případů karoshi je celosvětově stále více.
Japonsko by tedy mělo sloužit jako varovný příběh.
„Cyklus vyhoření“
A cyklus vyhoření nosí tělo dolů.
Po delší dobu může přepracování způsobit vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a další stavy přispívající k chronickým onemocněním.
Nemluvě o špatném duševním zdraví a vyčerpání.
To je důvod, proč je tak běžné vidět platové zaměstnance – termín pro japonské obchodníky oddané své práci – dřímající v tokijském vlakovém systému. Za zavřenými dveřmi je ale realita ještě temnější.
Japonští dělníci, kteří se brousí do země, trpí stresem vyvolaným infarktem, mrtvicí nebo hladověním. Někteří doslova umírají u svého stolu.
„Karoshi zabíjí lidi, protože nedovoluje naší energii, aby se udržitelně obnovila natolik, aby mohla pokračovat v práci,“ říká Mariappanadar.
„Dosud se můžeš dotlačit jen sám sebe. Tělo má jen limit.“
Mariappanadar říká, že přepracování zabíjí více lidí než dopravní nehody v rozvinutém světě.
A věří, že se ohlédneme zpět na tuto dobu a budeme se dívat na přepracovanost jako v minulosti při kouření nebo azbestu: jako na hlavní krizi veřejného zdraví této éry.
Japonská vláda se léta snaží dostat krizi pod kontrolu.
Zaznamenané případy karoshi za poslední desetiletí klesly. Dokonce si stanovili cíl Net Zero.
Stále více mladých lidí se také odhlašuje od rušné kultury.
„Dávají vyšší prioritu rovnováze mezi pracovním a soukromým životem,“ říká Suda.
Zdálo se, že vše směřuje správným směrem. To bylo až do nedávných kroků Takaichiho.
Když se ti, kteří mají za úkol skoncovat s karoshi, chlubí, že ukončí „rovnováhu pracovního života“, můžete vidět, proč to nevzbuzuje důvěru ve zbytek pracovní zátěže země.
„Japonská pracovní kultura je o obětavosti,“ říká Mariappanadar.
„Když jste obětaví, pracujete pro dobro organizace.“
„Na Západě pracujete pro pocit identity.“
Možná, že Takaichi, heavymetalový bubeník jako student, chce jen začít s tvrdou agendou.
Čas ukáže, k čemu musí japonskí dělníci pochodovat do budoucnosti.
