Dánská celostátní studie ukazuje, že lidé s diabetem 1. a 2. typu čelí mnohem vyššímu počtu náhlých srdečních úmrtí a následkem toho ztrácejí roky života, což zdůrazňuje naléhavou potřebu identifikovat a chránit ty, kteří jsou nejvíce ohroženi srdcem.
Studie: Diabetes a náhlá srdeční smrt: dánská celostátní studie. Obrazový kredit: Yurchanka Siarhei / Shutterstock
Nedávná studie zveřejněná v časopise European Heart Journal odhadl výskyt náhlé srdeční smrti (SCD) u lidí s typem 1 (T1D) a diabetes 2. typu (T2D) a kvantifikovala ztrátu naděje dožití v důsledku SCD.
Zvýšené riziko náhlé srdeční smrti u diabetu
SCD je neočekávaná smrt člověka způsobená náhlou ztrátou srdeční funkce, která by mohla být způsobena srdeční elektrickou nerovnováhou. Předchozí studie ukázaly, že jedinci bez známého srdečního onemocnění představují největší podskupinu SCD případy.
Současné strategie prevence SCD primárně se zaměřují na pacienty s existujícím kardiovaskulárním onemocněním, často přehlížejí zranitelné skupiny, jako jsou lidé s diabetem. Zatímco lidé s cukrovkou jsou vystaveni zvýšenému riziku SCDskutečný dopad na tuto populaci je stále nejasný.
Jedinci s diabetem žijí výrazně kratší život než běžná populace, přičemž 30letí lidé ztrácejí přibližně 14,2 let. T1D a 7,9 let T2D. Také dříve v životě čelí fatálním a nefatálním kardiovaskulárním příhodám. Většina z této snížené délky života je spojena s kardiovaskulárními chorobami, s SCD konkrétně započítává ztrátu 3,4 roku v T1D a 2,7 roku T2D.
Celostátní kohorta k měření zátěže SCD
Současná celostátní kohortová studie zahrnovala všechny žijící lidi v Dánsku od 1. ledna do 31. prosince 2010. U těch, kteří zemřeli, byly shromážděny podrobné informace z úmrtních listů, souhrnů propuštění a, pokud byly k dispozici, pitevních zpráv. Všechna potenciální náhlá úmrtí podstoupila nezávislou kontrolu dvěma lékaři s konsensuálním řešením neshod. Jeden lékař manuálně zkontroloval všechna úmrtí, aby vyloučil případy, které zjevně nebyly náhlé nebo nepřirozené.
Údaje o obyvatelstvu byly získány z matriky osob s použitím 1. ledna 2010 jako referenčního data. Jedinci s diabetem byli identifikováni propojením Registru občanských práv s Dánským národním registrem pacientů a Registrem prodeje léčiv. Pro T1Didentifikační metoda měla senzitivitu 0,70 a specificitu 0,99. Pro T2Dsenzitivita byla 0,91 a specificita byla 0,99.
K 1. lednu 2010 mělo Dánsko 5,5 milionu obyvatel. Za celý ten rok v zemi zemřelo 54 028 lidí. Z toho 14,1 % bylo klasifikováno jako náhlá smrt (SD) a 12,7 % as SCD. Celkem 25 020 jedinců s T1D a 172 669 s T2Ds 97 a 1 149 SCD případů v každé skupině, resp. Pacienti s T1D a T2D byli významně starší než běžná populace, s mediánem věku 45 a 64 let, v tomto pořadí, ve srovnání s 37 lety v obecné populaci. Kromě toho byl mezi oběma vyšší podíl mužů T1D a T2D pacientů ve srovnání se základní populací.
Diabetes je silně spojen s vyšší mírou SCD
Ukázaly to klinické údaje SCD případy s diabetem byly mladší než nediabetik SCD případy a častěji mužské. Lidé s T1D a T2D měli více kardiovaskulárních komorbidit než ti bez diabetu. Měli vyšší výskyt ischemické choroby srdeční, srdečního selhání, arytmie a kardiomyopatie. Kromě toho měli tito pacienti také větší pravděpodobnost, že budou mít problémy s ledvinami, plícemi, nervy, játry a duševním zdravím. Výzkumníci poznamenali, že tato vyšší míra komorbidity může částečně odrážet častější kontakt se zdravotníky mezi lidmi s diabetem, čímž se zvyšuje pravděpodobnost odhalení. Lidé s T2D vykazovaly vyšší prevalenci ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu ve srovnání s těmi s T1D. SCD případy s T1D nebo T2D vykazovali vyšší míru kardiovaskulárních i nekardiovaskulárních komorbidit. Mnoho SCD případy s diabetem měly v anamnéze hospitalizaci kvůli problémům souvisejícím s diabetem, přičemž 37 % z nich T1D–SCD a 7,2 % z T2D–SCD případy s předchozí hospitalizací pro hypoglykémii.
Celková míra výskytu (IR) z SCD na 100 000 osoboroků je 394 pro osoby s T1D a 681 pro ty s T2D. Ve srovnání s A z SCD v běžné populaci je 105. Rozdíl v SCD míra mezi lidmi s diabetem a těmi bez diabetu je nejvyšší v mladších věkových skupinách. Zatímco absolutní míry byly vyšší v T2Drelativní riziko bylo největší u mláďat T1D pacientů (22,7× vyšší u 30–40letých). Je třeba poznamenat, že poměry četnosti výskytu (IRR) klesala s rostoucím věkem.
Od 30 let výše pravděpodobnosti přežití a smrti z SCDnon-SCD a další příčiny byly měřeny u lidí s T1D, T2Da běžná populace. 30letý s T1D se očekávalo, že bude žít o 14,2 let méně než někdo v běžné populaci, přičemž 3,4 z těchto let SCD. Podobně 30letý s T2D měl o 7,9 roku kratší očekávanou délku života, přičemž 2,7 roku ztratil SCD. Rozdíl v průměrné délce života se s přibývajícím věkem lidí zmenšuje.
Výzkumníci použili Coxovy modely proporcionálních rizik, aby prozkoumali souvislost mezi diabetem a SCDřízení pro věk jako základní časové měřítko. Aby posoudili, zda jsou výsledky spolehlivé, rozdělili věk do tří skupin: 0–50, 50–75 a 75+. Tři Coxovy modely proporcionálních rizik byly vybaveny různými úrovněmi úprav, což ukazuje, že diabetes zůstal nezávislým rizikovým faktorem i po zohlednění komorbidit, jako je srdeční onemocnění a selhání ledvin.
Studie potvrzuje ztrátu velkých let života v důsledku SCD
Současná celostátní studie zjistila, že lidé s T1D a T2D jsou vystaveni vyššímu riziku SCD než běžná populace, tj. 3,7krát vyšší pro T1D a 6,5krát vyšší pro T2D. Toto zvýšené riziko je patrné zejména u mladších věkových skupin, přičemž nejvyšší relativní riziko je u mladých T1D pacientů.
Kromě toho mají lidé s diabetem také kratší očekávanou délku života, s SCD započtení vyčíslitelné části (3,4 roku in T1D2,7 roku v T2D) ztracených let. Studie také upozorňuje na hypoglykémii jako na potenciální přispěvatele SCD riziko. V budoucnu bude zapotřebí více výzkumu, aby se zjistilo, proč jsou lidé s cukrovkou vystaveni většímu riziku SCD.
