Řekne prosím někdo prezidentu Trumpovi, že už nekandiduje proti Joe Bidenovi?
To by mělo být zřejmé i náhodným pozorovatelům, ale v polovině svého druhého funkčního období se zdá, že nemůže nechat svého bývalého nepřítele jít.
„Před jedenácti měsíci jsem zdědil nepořádek a opravuji ho,“ řekl Trump minulou středu na začátku televizního projevu, jehož cílem bylo uklidnit Američany zprávami, které prosazoval měsícem sloganů.
Podle posledních Trumpových volebních čísel tu ale opět nejsou šťastné dny. V nejnovějším průzkumu PBS News / NPR / Marist 57 % nesouhlasí s prací, kterou v ekonomice dělá. Pouhých 36 % respondentů průzkumu schvaluje, což je rekordně málo pro obě jeho volební období.
Přesto se Trump ze všech sil snažil argumentovat, že dolů bylo nahoru. Vzpomněl jsem si na to, jak tehdejší viceprezident George HW Bush použil píseň Bobbyho McFerrina „Don’t Worry, Be Happy“ ve své prezidentské kampani v roce 1988. Bush byl zvolen, i když mnoho voličů v té době nebylo zrovna spokojeno s ekonomikou.
Trumpova verze veselé řeči není anodyna, ale spíše fakta roztahující hlášky. „Když jsem nastoupil do úřadu, byla inflace nejhorší za 48 let a někteří by řekli v historii naší země,“ prohlásil Trump. „Inflace se zastavila, mzdy rostou, ceny klesají, náš národ je silný.“
Tak zněl Biden na jaře loňského roku, když se snažil přesvědčit skeptické voliče, že bojující ekonomika je něco bližšího robustnosti. Ale ani Biden, ani jeho případná demokratická náhrada na volebním lístku, Kamala Harris, nedokázali překonat žitou zkušenost milionů voličů, kterým napjaté domácí rozpočty říkaly opak.
Trumpovy sliby o nižších cenách pro americké spotřebitele mu pomohly porazit Harrise. Ale teď je bota na druhé noze. Ceny vzrostly o 3 % za 12 měsíců, které skončily v září, a spotřebitelské výdaje na velké položky výrazně klesly, částečně kvůli Trumpovým clům.
Trump se nesnaží jen bagatelizovat negativa svého řízení ekonomiky, ale zrazuje potřebu pochlebování, kterou lze téměř nazvat patologickou.
„Jsme nejžhavější zemí na světě, a to řekl každý jednotlivý vůdce, se kterým jsem za posledních pět měsíců mluvil,“ řekl. Řekli mu to světoví vůdci vážně, nebo to hrají na Trumpovo hornaté sebevědomí?
Když už mluvíme o marnivosti, když Trump přeprodával plody svého ekonomického správcovství, na jiné frontě se vřela další kontroverze.
Poslanec Joyce Beatty, demokrat z Ohia a ex officio člen správní rady Kennedyho centra, zpochybňoval tvrzení Bílého domu, že správní rada jednomyslně odhlasovala přejmenování centra múzických umění na Trumpovo-Kennedyho centrum.
Byla to další z dlouhého řetězce epizod, které noční televizní hostitelé jen stěží dokázali vymyslet. A je to horší.
V krátkém videopříspěvku na sociální síti X Beatty uvedla, že se pokusila vyjádřit svůj nesouhlas s rozhodnutím o změně jména, ale během hovoru byla ztišena a nebylo jí dovoleno mluvit.
Ano, ještě předtím, než tradicionalisté ze staré školy, jako jsem já, mohli přijít na kloub Trumpově rebrandingu tak historicky významné památky, jako je Kennedy Center, Trumpova netrpělivost vůči washingtonským procedurám a protokolům dokázala vrazit nový klín do politických a kulturních předělů města.
Mohla by to být shodou okolností další kontroverze, kterou by Trumpova důvtipná náčelnice štábu Susie Wilesová pomohla vyřešit?
Na široce diskutované rozhovory, které poskytla Vanity Fair, by se pohlíželo jako na skandál, který by ukončil kariéru v konvenčnější administrativě.
Kromě jiného paliva pro drby, v horším případě, popsala Trumpa jako člověka s alkoholem, uznala, že Trump používá stíhání jako prostředek k „vyrovnání skóre“, popsala rozpočtového ředitele Russella Voughta jako „pravicového absolutního fanatika“ a viceprezidenta JD Vance popsala jako „konspiračního teoretika po celé desetiletí“.
Přesto, kupodivu na superseriózní Washington, ani prezident, ani další strany, které Wiles jmenoval, nechtěli s touto klapkou zacházet jako s něčím vážnějším, než jako obvykle.
Možná neviděli smysl zpochybňovat to, co jsme všichni pozorovali.
Například „alkoholická osobnost“ neznamená, že si myslí, že Trump, známý abstinent, je tajný piják. Jak upřesňují odborníci z Nadace Hazelden Betty Fordové: „Obecně se zdá, že alkoholici mají stejné povahy jako všichni ostatní, až na víc.
Mezi symptomy mohou mimo jiné patřit „nízká frustrační tolerance“, impulzivita a přecitlivělost v mezilidských vztazích a nízký práh odmítnutí.
Wilesová se bránila tvrzením, že Vanity Fair vynechal „významný kontext“, aby vytvořil „převážně chaotický a negativní narativ“.
I když pro ni všichni cítíme, „chaotické“ a „negativní“ jsou dvě slova, se kterými by mnoho voličů souhlasilo, že odvedou dobrou práci při shrnutí Trumpovy administrativy.
Spisovatel Clarence Page, držitel Pulitzerovy ceny, je členem redakční rady Chicago Tribune.
