Mezinárodní právní řád ztrácí svou účinnost, když čelí jednostranstvím hegemonických sil a také činy, které se spojí všeobecně přijímané normy. Pokud takové praktiky zůstanou neadresované, existuje riziko, že příkaz ztratí svůj základní účel: ochrana spravedlnosti, míru a svrchovanosti národů.
Útok Spojených států a Izraele na Írán, včetně cílených zabíjení vědců a intelektuálů, bombardování jaderných zařízení schválených IAEA a zasahuje proti obytným, lékařským, médiím a veřejné infrastruktuře, je příkladem nelegálního, jednostranného jednání, které nesmí zůstat nebráněné. Je to protiprávní čin a jasné porušení základních norem mezinárodního práva.
V této souvislosti je třeba použít zásadu státní odpovědnosti, která diktuje, že státy jsou odpovědné za neoprávněné činy. Tento princip byl kodifikován Komisí mezinárodního práva ILC ve svém návrhu článků z roku 2001 o odpovědnosti států za mezinárodně neoprávněné činy, které byly od té doby široce uznávány a citovány mezinárodními soudy a tribunály.
Podle jejich ustanovení představuje Komise protiprávního činu – jako je nezákonné použití síly – porušení mezinárodního závazku a ukládá odpovědnému státu závaznou povinnost poskytovat plné a účinné opravy za způsobenou škodu.
V případě nezákonných činů spáchaných Spojenými státy a Izraelem jde rozsah právní odpovědnosti daleko za hranice běžného porušování. Tyto činy nejen porušily obvyklé mezinárodní právo, ale také porušily peremptorní normy, což je nejvyšší normy v rámci mezinárodní právní hierarchie. Mezi nimi je princip zákazu agrese jádrem a všeobecně závazným pravidlem. Žádný stát nesmí od této normy odvrátit a porušuje povinnosti, které vyžadují, aby všichni členové mezinárodního společenství společně reagovali na dodržování zákona.
V případě Íránu existují nejméně dva relevantní právní precedenty, které mohou vést k uplatňování zásady státní odpovědnosti a povinnost reparací.
V roce 1981 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 487 v reakci na útok izraelského na irácké jaderné zařízení. Jednoznačně charakterizoval tento agresivní akt jako „vážnou hrozbu pro celý záruční režim Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA)“, který je základem smlouvy o nesvětlení jaderných zbraní (NPT). Usnesení také plně uznalo nezcizitelné svrchované právo všech států, aby vytvořily programy technologického a jaderného rozvoje, aby rozvíjely jejich ekonomiku a průmysl pro mírové účely.
Článek 6 stanoví, že „Irák má nárok na vhodné odškodnění pro zničení, které utrpěl, a odpovědnost, za kterou Izrael uznal“. Tím, že nařízení, aby agresor kompenzoval oběť za výsledné škody, usnesení poskytuje jasný právní precedens pro provádění odškodnění v podobných případech.
Vzhledem k skutečnosti, že útoky USA a Izraele byly provedeny s veřejnými prohlášeními potvrzujícími operace a jsou dobře zdokumentovány, je uplatňování zásad a ustanovení rezoluce 487 na íránský případ nejen vhodné a nezbytné, ale také pevně založené na mezinárodním právu.
Dalším příslušným dokumentem je usnesení Rady bezpečnosti OSN 692, které bylo přijato v roce 1991 a po irácké invazi do Kuvajtu zřídila Komisi pro kompenzaci OSN (UNCC). Komise byla pověřena zpracováním nároků na náhradu škody a škody vzniklých v důsledku invaze.
Vytváření UNCC prokázalo schopnost mezinárodních mechanismů identifikovat oběti, vyhodnotit poškození a implementovat praktickou kompenzaci – stanovení jasného modelu pro státní odpovědnost v případech nezákonné agrese.
Tento precedens poskytuje silný právní a institucionální základ pro uplatnění práv íránského lidu. Je proto vhodné a nezbytné, aby OSN vytvořila mechanismus založený na pravidlech, jako je mezinárodní komise pro odškodnění, napravit Írán.
Taková komise, zahájená a schválená Valným shromážděním OSN nebo jinými kompetentními orgány OSN, by měla provést komplexní posouzení náhrady škody způsobené nezákonnými a agresivními činy USA a sionistický režim proti Íránu.
Zřízení reparativních mechanismů-ať už prostřednictvím nezávislých provizí, vyhledávacích orgánů nebo kompenzačních fondů působících v rámci mezinárodního dohledu-by významně přispělo k obnovení důvěry v globální právní systém a poskytlo zásadní reakci na probíhající normalizaci beztrestnosti.
Írán má také další cestu pro sledování spravedlnosti za nezákonné útoky, kterým byl vystaven. V úvodech k nim IAEA zveřejnila zkreslené a politicky motivované zprávy o íránském jaderném programu, který usnadnil Komisi agrese USA a Izraelem a porušila zásadu neutrality.
Tím se Írán staví do pozice usilovat o odškodnění a požadovat náhradu škody z agentury podle článku 17 dohody o zárukách IAEA. Jako stát poškozený zjevnou nedbalostí agentury je Írán nárok na úplné odškodnění pro veškeré materiální a morální škody způsobené mírumilovným jaderným zařízením a vědeckým personálem.
V této souvislosti je sledování odpovědnosti za IAEA spolu se státy agresora zásadním prvkem širší strategie íránu pro dodržování odpovědnosti v rámci mezinárodního právního řádu. Tím, že se Írán spoléhá na uznávané, legitimní a závazné mezinárodní mechanismy, bude pevně bránit práva svých lidí na každém fóru.
Nakonec odpovědnost za nedávné zločiny této války s agresí nelžou pouze s přímými pachateli, USA a Izraelem a těmi, kteří jim pomáhali, IAEA. Všechny státy a mezinárodní organizace mají nepopiratelnou povinnost provádět účinná právní opatření k zabránění těmto zločiny.
Mezinárodní společenství jako celek musí reagovat rozhodně. Ticho, zpoždění nebo jakákoli forma spoluúčasti tváří v tvář agresi a zvěrstvům by snížily zásadu státní odpovědnosti podle mezinárodního práva na prázdný slogan.
Ve své snaze o odpovědnost Írán vyčerpá všechny dostupné zdroje a nebude se referovat, dokud nebudou plně uznána práva svých lidí a dostávají odpovídající odškodnění. Bude i nadále usilovat o stíhání a odpovědnost osob odpovědných za tyto zločiny, a to jak na domácí i mezinárodní, dokud nebude plně dosaženo spravedlnosti.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou autorovy vlastní a nemusí nutně odrážet redakční postoj Al Jazeery.
