Více než tři desetiletí po genocidě z roku 1994 proti Tutsi ve Rwandě vrhla oblast afrických velkých jezer do bezprecedentního zmatku, Rwandy a Demokratické republiky Kongo (DRC) nadále bojují o navázání spolupráce a sousedních vztahů pro kolektivní prospěch svých národů.
Po genocidě, ve které bylo za pouhých 100 dní zabito přibližně 800 000 lidí, stovky tisíc Rwandanů – včetně některých členů poražených Rwandských ozbrojených sil a milic odpovědných za genocidu – se překročily do DRC a usadily se v uprchlických táborech na východě země, v blízkosti hranice Rwanda. To se stalo bezpečnostním problémem pro novou vládu ve Rwandě. Východní DRC od té doby neviděl mír.
V roce 1996 Aliance demokratických sil pro osvobození Kongo-Zaire (AFDL), koalice Rwandanu, Uganda, Burundiana a některých konžských disidentů zahájila válku proti vládě Zairu. AFDL, především konžské hnutí proti vedení Zaire, ale získala významnou podporu od vlád Rwandy a Ugandy, vyloučila prezidenta Mobutu Sese Seko a přivedla Laurent-Desire Kabilu k moci. Tato změna ve vládě a brutální demontáž uprchlických táborů Hutu však doprovázela, že to nebylo uvedeno v smysluplné mezivládní spolupráci nebo ukončení bezpečnostních problémů Rwandy.
Během následujících desetiletí vláda Rwandy pokračovala ve sledování věčného konfliktu ve východním KDR a citovala obavy o disidenty. Podle zpráv OSN od roku 2012 toto zapojení zahrnovalo přímou podporu pro skupinu M23 Rebel, která vedla povstání proti vládě DRC.
V lednu 2025, po četných zprávách OSN, které potvrzují podporu Rwandy pro M23, vláda DRC přerušila diplomatické vazby s Rwandou. Následně Rwandovi rozvojoví partneři uložili sankce na zemi, některé z jejích úředníků a rafinérie Gasabo Gold a požádali Rwandu, aby okamžitě zastavila podporu M23 a stáhla své jednotky z území DRC.
Ve prospěch Rwandy, DRC a celého regionu, konfliktu ve východní DRC a desetiletí staré napětí mezi oběma sousedními vládami musí skončit.
Když někdo hluboce investoval do poskytování demokracie a rozvoje všem Rwandanům, dlouho jsem vyzval rwandskou vládu, aby se zapojila do pozitivní diplomacie, aby vyřešila její rozdíly s vládou DRC. Rwanda se musí zapojit do takové diplomacie, aby překonal její strukturální omezení k rozvoji jako malé, vnitrozemské země s omezenými přírodními zdroji.
Pokud vyřeší své problémy se svým sousedem, Rwanda by mohla konečně dosáhnout skutečné regionální integrace, účastnit se lukrativních regionálních dodavatelských řetězců a stát se spolehlivým partnerem širšího mezinárodního společenství.
Mírová dohoda, kterou Spojené státy, se v současné době pokouší zprostředkovat mezi Rwandou a DRC, by mohla Kigali postavit na cestu k dosažení všech těchto zisků.
Určité podmínky jsou však nezbytné, aby jakákoli mírová dohoda mezi DRC a Rwandou byla účinná.
Jak mnozí navrhli, souhlasím s tím, že pouze mírová dohoda podporovaná bilaterální pobídkou minerální spolupráce, zaručená globální mocí, jako je USA – což by pomohlo kontrolovat soutěž o přírodní zdroje – šanci na úspěch. Koneckonců, není pochyb o tom, že nezákonné obchodování s minerály bylo použito k financování konfliktu ve východní DRC. Tento temný obchod však není základní příčinou konfliktu a jeho zastavení samo o sobě nemůže vyřešit problémy mezi dvěma sousedy.
Hlavní příčinou konfliktu východního DRC je ve skutečnosti nedostatek dobré správy věcí veřejných a robustní demokracie napříč africkým regionem Velkých jezer.
Nedostatek demokracie, spravedlnosti a úcty k lidským právům ve spojení se sociálním a ekonomickým vyloučením způsobil Rwandané, kteří přežili brutální demontáž uprchlických táborů Hutu, aby se nevrátili do Rwandy, a další, aby opustili zemi, aby hledali útočiště v regionálních státech. Někteří konžci se také dostali do Rwandy, unikli válce, pronásledování a vyloučení.
Podle posledních údajů vysokých komisařů OSN pro uprchlíky je v DRC stále více než 200 000 Rwandských uprchlíků a téměř 83 000 konžských uprchlíků ve Rwandě. V jiných regionálních státech je více konžských uprchlíků, jako je Uganda, která z nich hostí více než 600 000. Někteří z těchto uprchlíků byli zapsáni do ozbrojených skupin.
To vše umožnilo držitelům moci zneužívat svou autoritu a vytvořit chaos ve východním KDR. Zatímco nezákonné obchodování s minerály financovalo konflikt, základní příčinou násilí zůstává nedostatek dobré správy a neschopnosti nebo neochoty úřadů řešit hlavní obavy uprchlíků – důvody, proč hledali útočiště ve Rwandě nebo DRC a proč se nechtějí vrátit do svých zemí původu.
USA mohou pomoci vyřešit tento problém a přinést do regionu udržitelný klid zahrnutím stavu do mírové dohody, kterou v současné době zprostředkuje, což vyžaduje, aby se Rwandské a konžské vlády zapojily do přímého dialogu s jejich příslušnou opozicí – uvnitř i mimo jejich hranice -, tak i s uprchlíky a uprchlíky a uprchlíky, a uprchlíků a uprchlíků a uprchlíky a uprchlíci a uprchlíci a uprchlíci a uprchlíci a uprchlíci a uprchlíci, tak i na základě právních předpisů a právního úřadu, tak i na základě právních předpisů a právního úřadu, tak i v rámci práva, tak i v rámci práv. To by umožnilo dobrovolný a důstojný návrat uprchlíků do jejich zemí původu a konečně by mohlo ukončit desetiletí chaosu ve východním KDR.
Rwanda nás ani nepotřebuje tlak, abychom se vydali na cestu pozitivní diplomacie a dialogu, protože nepřetržitý hledání řešení prostřednictvím dialogu je jedním ze základních požadavků její ústavy. Rwandská opozice již vyjádřila svou dychtivost vstoupit do takového konstruktivního dialogu s vládou. Před čtyřmi lety, v červnu 2021, jsme předložili Rwandské vládě plán na slibnou budoucnost, oficiálně požadovali, aby byl organizován mezi-rwandský dialog.
Podobné úsilí probíhá v DRC. Opoziční údaje v zemi nedávno požadovaly mezikongolský dialog k vyřešení problémů s interní správou.
Je nejvyšší čas, aby se Rwanda a DRC zapojily do dialogu s příslušnými uprchlíky a členy opozice, a to jak v rámci jejich zemí, tak mimo jejich země. Tím se zajistí nejen dlouhodobý úspěch mírové dohody zprostředkované Washingtonem, ale také povede k budování důvěry mezi státními úředníky na obou stranách a připraví cestu pro skutečnou regionální spolupráci, která pomůže obou národů prosperovat po konečném dosažení míru.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou autorovy vlastní a nemusí nutně odrážet redakční postoj Al Jazeery.
