Vedle malých balíčků věcí Maruf čekal, až ho auto a jeho rodinu odvedou z jejich vesnice v severním Afghánistánu, kde po celá léta nic nepřinesla nic.
„Když máte děti a jste zodpovědní za jejich potřeby, pak mi řekni, co stále děláte v této zřícenině?“ řekl padesátiletý.
Mnoho z bahenních domů kolem něj je již prázdné, řekl, jeho sousedé opustili vesnici a prchali před „žízeň, hlad a život bez budoucnosti“.
Následné války vysídlené Afghánci po dobu 40 let, ale mír nepřinesl odplatu, protože šoky poháněné změnou klimatu přitahují lidi z jejich domovů a živobytí kmenů.
Vzhledem k tomu, že válka skončila mezi nyní způsobujícími silami Talibanu a USA v roce 2021, podle Mezinárodní organizace OSN pro migraci (IOM) se povodně, sucha a dalšími riziky environmentálního prostředí změnily změnu klimatu.
Začátkem roku 2025 bylo zasaženo téměř pět milionů lidí po celé zemi a téměř 400 000 lidí bylo vysídleno, uvedl IOM v červenci s citováním posouzení zranitelnosti klimatu.
Většina Afghánců žije v bahenních domech a velmi závisí na zemědělství a hospodářských zvířatech, což je činí zvláště vystaveno environmentálním změnám.
Vodní cyklus byl ostře ovlivněn, přičemž Afghánistán opět v sevření sucha již počtvrté za pět let a bleskové povodně ničivé pozemky, domy a živobytí.
„Selhání plodin, suché pastviny a mizející zdroje vody tlačí venkovské komunity k okraji,“ uvedla v červenci organizace OSN Food and Agriculture Organization.
„Pro rodiny je těžší pěstovat jídlo, vydělávat příjem nebo zůstat tam, kde jsou.“
Odborníci a úředníci Talibanu opakovaně varovali před rostoucími klimatickými riziky, jak se teploty zvyšují, posouvají se extrémní povětrnostní události a posunují se vzorce srážení.
Omezená infrastruktura, endemická chudoba a mezinárodní izolace v zemi opouštějí Afghánce s několika zdroji, aby se přizpůsobily a zotavily – a zároveň čelily jedné z nejhorších humanitárních krizí na světě, která se zhoršuje vážnými škrty pomoci.
Příliš málo
Vesnice Abdula Jalila Rasooliho na sever zasažená do sucha sledovala jejich způsob života s jejich plodinami.
Sucho již před deseti lety odjelo z jeho vesnice do Pákistánu a Íránu.
Nyní se vrátili, přinutili se zpět přes hranici spolu s více než čtyřmi miliony dalších ze dvou sousedních zemí od konce roku 2023 – ale aby pracovali zvláštní práce, nikoli půda.
„Všechno jde dolů do vody,“ řekl 64letý muž a ustoupil z denního tepla v jediném domě ve vesnici, který stále zastínil listové stromy.
„Nedostatek vody ničí všechno, ničí zemědělství, stromy se vysychají a už nedochází k výsadbě,“ řekl AFP.
Rasooli drží naději, že nedaleký kanál Qosh Tepa přinese zavlažování z řeky Amu Darya. Diggery vyřezávají poslední část vodní cesty, ale její dokončení je více než rok pryč, uvedli úředníci AFP.
Je to jeden z projektů vodní infrastruktury, které úřady Talibanu provedly od doby, kdy před čtyřmi lety vypustily vládu podporovanou zahranicí.
Teokratická vláda, do značné míry izolovaná na globální fázi o svých omezeních žen, však má omezené zdroje k řešení krize, která se dlouho zhoršuje špatnou environmentální, infrastrukturou a řízením zdrojů během 40 let konfliktu.
„Opatření, která jsme dosud přijali, nestačí,“ řekl ministr energie a vodu Abdul Latif Mansoor v červenci novinářům a v potrubí vypršel seznam projektů přehrady a kanálu.
„Je tu spousta sucha … to je Alláhova vůle, nejprve se musíme obrátit na Alláha.“
Hamayoun Amiri odešel do Íránu, když byl mladým mužem a sucho zasáhlo malý pozemek svého otce v provincii západní Herat.
Přinutil se vrátit v červnové deportační kampani, ocitl se zpět tam, kde začal před 14 lety – s ničím farmářem a otcem dobře vodou „se snižuje každý den nižší a nižší“.
Řeka Harirud byla v červenci suchým lůžkem, když se blížila k hranici s následkem Íránu, po silnici lemované prázdnými bahenními budovami, které se vrhly zpět k prachu letními gales provincie.
Příliš mnoho
Úřady Talibanu často drží modlitby za déšť, ale zatímco nedostatek vody vyprakl půdu v některých částech země, změny ve vzorcích srážky znamenají, že deště mohou být více hrozbou než požehnání.
V letošním roce přišly deště dříve a těžší uprostřed nadprůměrných teplot, zvyšování povodňových rizik, uvedla OSN.
Teplejší atmosféra drží více vody, takže déšť často přichází v masivním, destruktivním množství.
„Počasí se změnilo,“ řekl Mohammad Qasim, vedoucí komunity několika vesnic v centrálním Maidanu Wardaku, který v červnu bojoval bleskovými povodněmi.
„Je mi asi 54 let a nikdy předtím jsme takové problémy nezažili,“ řekl AFP v řekovém lože plného balvanů a prasklého bláta.
Osmnáctiletá Wahidullahova rodina byla vysídlena poté, co byl jejich domov poškozen mimo opravu a všechna jejich hospodářská zvířata byla utopena.
Rodina 11 spala v základním stanu nebo v jeho blízkosti na výšce bez plánů ani prostředků k přestavbě.
„Bojíme se, že pokud přijde další povodeň, nezůstane nic a kam jít.“
Publikováno – 20. srpna 2025 14:49
