Theo Walcott o svém šoku z rozhodnutí manažera Jacka Wilshera a proč by mohl být další
Jack Wilshere nebyl určen k řízení. Alespoň ne v očích jeho bývalého Arzenál spoluhráč Theo Walcott. „Abych byl upřímný, nikdy jsem si nemyslel, že by Jack mohl být manažer,“ přiznává. Není to žádný nehorázný nedostatek předvídavosti od muže, který poprvé sdílel šatnu s o tři roky mladším Wilsherem, když mu bylo pouhých 16 let – i když s potenciálem stratosféry.
Díky hráčské kariéře, která vzbudila chuť k jídlu, ale nikdy úplně nenaplnila touhu, byl Wilshereův nástup stejně výbušný, jako jeho pokles byl okamžitý. V 16 letech debutoval v Gunners; v 19 letech hrál metronom proti pravděpodobně nejlepšímu týmu všech dob, Barceloně Pepa Guardioly; v 26 letech už jeho sen o Arsenalu nebyl. Zranění se ukázala jako určující a zakryla to, čeho mohl na hřišti dosáhnout.
Walcott, další zlatý chlapec Arsenalu z počátku roku 2010, byl u toho všeho. Dvojice sdílela střed pozornosti, když se odehrávaly jejich teenagerské fantazie, a získali nepostradatelný status pouze pro oba, aby byli posláni z klubu před dosažením 30 let. Walcottova hráčská kariéra pokračovala i po Arsenalu, nasbíral více než 100 dalších vystoupení v Evertonu a Southamptonu před svým odchodem do důchodu v roce 2023. Wilshere’s to splutter, nicméně Když v roce 2022 po bezvýsledných zkouškách ve West Hamu, Bournemouthu a dánském podniku AGF zavěsil boty, převládajícím pocitem při zamyšlení byl spíše smutek než uspokojení.
Ale Wilsherovy jizvy z bitvy mu nezabránily zůstat ve hře. Jeho pečlivá cesta do světa koučování není náhoda a po letech dřiny ho to dovedlo na Kenilworth Road. „Neponořil se právě do hlubin,“ říká Walcott o svém bývalém kolegovi, kterému je nyní 33 a má na starosti Luton Town. „Skutečně se naučil o sobě, o tom, co chce od ostatních lidí, a neočekával, že bude hned na vrcholu. Opravdu mě překvapil, ale když se podíváte na práci, kterou odvedl, a do hloubky, je to jiný Jack Wilshere. Myslím, že opravdu dobře vyzrál.“
Wilshereho prvním krokem k trénování bylo, že se ujal vedení Arsenalu do 18 let. Vedl tým včetně Mylese Lewise-Skellyho a Ethana Nwaneriho do finále FA Youth Cupu, zápasu, kde zná všechno dobře ze svých budoucích dob. Když Wilshere v létě 2024 opustil angažmá U18, rozhodl se, že nepůjde rovnou do vedení. Místo toho vzal zákulisní roli jako trenér pro Norwich City, zdokonaloval své řemeslo pod tehdejším šéfem Kanárských ostrovů Johannesem Hoffem Thorupem když dokončil své odznaky, aby získal licenci Uefa Pro.
Měl v úmyslu nespěchat do manažerské role – něco zopakoval ve svém prvním rozhovoru jako šéf Lutonu. Walcott souhlasí s tím, že věnoval náležitou péči. „Bude mít prvek respektu. Nebude chtít po hráčích, aby udělali něco, co by mohl udělat on, protože rozumí úrovním.“
S ohledem na všemocnou práci, které čelí, si Wilshere nemůže dovolit být mimo jeho hloubku. Po postupných sestupech je Luton z League One týmem v krizi, daleko od týmu, který před dvěma sezónami soutěžil v Premier League. Jeho první zápas nevyšel podle plánu, tým se po sobotní domácí porážce 2:0 s Mansfieldem vysmíval. Walcott říká, že v tom není žádná ostuda – něco, o čem by svědčil další z jeho vrstevníků. „Je to těžká liga,“ varuje. „Viděl jsem Tom Cleverley (bývalý záložník Manchesteru United a současný manažer Plymouthu Argyle), když jsem si minulý týden šel vyzvednout svou (Anglii) starší čepici a říkal: „Když se snažíte požádat hráče, aby udělali něco, co nemohou udělat, je to teď, správně, musíme zkusit najít jiný způsob“. Otevře mu to oči. Nicméně má kolem sebe pár dobrých lidí. Dobře se o něj postarají.“
Zatímco jeho start v managementu je na nižší příčce žebříčku než u mnoha jeho anglických protějšků, jako jsou Steven Gerrard, Frank Lampard a Wayne Rooney, Walcott si myslí, že Wilshere je právě ta postava, kterou Luton potřebuje, aby otočil své bohatství. „Je opravdu dobrý s lidmi,“ dodává. „Protože je mladý, spousta kluků se s ním může ztotožnit. Myslím, že to pro ně opravdu pomáhá. Jsou to první zápasy, dějí se nové věci a nikdy to pro ně nebude snadné. Časem se mu to povede.“
Obnovený záměr bývalého maestra středního pole znovu rozdmýchal pochybnosti o Walcottově vlastní budoucnosti. V současnosti se mu daří jako učenec, ale lhal by, kdyby ho nenapadlo profesionální koučování. „Nevyloučil jsem to,“ prozrazuje Walcott, jehož rostoucí vášeň vychází z řízení základních týmů obou jeho synů.
„Potenciálně bych se podíval na více akademií,“ dodává a trvá na tom, že půvab vrcholového managementu není jeho prioritou. „Rád pracuji s mladší generací. V podstatě jim musíte (dát) stavební kameny, abyste se mohli ujistit, že mají správné myšlení pro šatnu a toto prostředí. U mě to začíná. Rozhodně to zvažuji.“
Walcott říká, že ještě není připraven na skok. Poté, co viděl svůj život pohlcený fotbalem na celý svůj dospělý život, užívá si rodinného života, který přichází s nově nabytou svobodou – o něco, o co „mnoho přišel“. Má však představu, kdy může přijít čas na změnu. „Je to pro mě velká výzva po mistrovství světa. Myslím, že v podstatě (kdy) padne moje rozhodnutí. Uvidíme, jak na tom jsem, a pak od toho půjdeme, ale nevylučuji to, protože chci pomoci.“
„Mohl bych o tom mluvit celý den, ale na tréninkovém hřišti, když jste tam s dětmi nebo mladšími dospělými, tam na tom opravdu záleží. Nikdo to nemusí vidět, není to pro lidi, aby to viděli. Je to prostě něco, pro co mám vášeň.“
Walcott se zatím spokojil s tím, že se inspiruje od svého druha, když přemýšlí, zda následovat nebo ne. Ale zdá se, že se nechce jen dívat a učit se Wilshere z povzdálí. „Budu ho muset navštívit, uvidíme, co se děje.“
Pokrytí zápasu Arsenal vs Atlético Madrid od Prime Video je pro členy Prime dostupné bez dalších nákladů
