Seth a Evan tuto epizodu kodilizovali. Jako někdo, kdo režíroval Sethovi, jaké to bylo režírováno jím, zejména v rámci jednorázové představy?
Neměli to mnoho dní na to, a my jsme často jen zkoušeli celý den, a pak začnete střílet, když slunce začne klesat, a pak máte pár hodin. To je docela děsivý návrh jako režisér a já jsem se jen cítil, jako by byl úžasný, když se k němu nikdy nedovolil, aby se stres dostal.
Moje nejoblíbenější věc, kterou jsem kdy na sadě viděl, byla ta poslední část, kde nás kamera pronásledovala chodbu, a pak to jde dolů po příjezdové cestě a pronásleduje Setha – a pak dostane ledovou kávu do tváře. A fotoaparát jde a musí přistát na čelním sklonu přesně rovně a pak je nést v jízdním výstřelu. Byl jsem rád, jak to sakra někdy udělají? Při přistání na čelním skle trvalo asi 22 let a více než dva dny, než se kamera nestará mírně nakloněná. Sledoval jsem Setha v Magic Hour, když jsme ztráceli světlo. V určitém okamžiku jste nic neviděli; Do tváře mu hodila obří káva a namočila ho. Začalo to zchladit. Křičel „řezaný“ a věděl, že to byl zbytečný pohled, 22krát.
Potřetí, když se to stalo, viděl jsem okamžik, kdy měl ruku na klice dveří auta, a viděl jsem ho na pokraji frustrování. Pak jsem ho viděl, jak se nadechl a začal se nekontrolovatelně smát, a pak se jen smál. Pamatuji si, že jsem šel: „Jak se vám o tom tak dobře vyčleněno?“ A řekl: „Napsal jsem tuhle zasranou věc. Velmi jsem tvrdě bojoval, aby se mi tato zasraná věc stala. Na koho budu naštvaný? Na koho se mám naštvat?“ Je úžasné, kolik režisérů se na tuto otázku nezeptá. Na koho budeš naštvaný? Doslova jste pozval tento chaos. Abych měl tuto perspektivu v okamžiku a bylo to jen zábavné, ale abych se otočil k normální lidské reakci, cítil jsem se, jako bych se naučil tunu od sledování ho.
Jsem si jistý, že jsem na druhé straně, byl divoký, protože v době, kdy jste jednali na kameře, jste se stali takovou silou režiséra.
Neustále jsem seděl za monitorem. Bylo to jako Pavlovova psí věc. Vyřezali jsme se a šel bych sedět za monitorem a pak jdu: „Ach, tak promiň!“ A já bych se vrátil ke své značce. Bylo to tak obvyklé a divné. Byl jsem rád, proč pokračuji po monitoru? Bylo to tak trapné.
Nemyslím si, že jste natočili filmy, které čelí tomuto druhu rušení studia, ale bylo vám to vůbec známé?
Jako režisér jsem měl pouze neobvykle dobré zkušenosti. Jako dítě na scénách jsem viděl, jak mohou být démonické a problematické popravčí studio. (Směje se) Byl jsem na Baron Munchausen. Z hlediska studia to bylo skvěle hrozné. Můj úvod do Hollywoodu nebyl dobrý. Ale všechny mé filmy byly nezávislé s výjimkou Ženy mluví– a tam jsem měl Mike de Luca a Pama je absy, kteří nemohli pochopit filmové a filmaře víc. Pokud jsem to zkusil, nemohl jsem shromáždit jednu stížnost na tuto zkušenost. Ale pro mě bylo snadné si představit, jak znepokojující a jak by to bylo destabilizující, aby na vašem setu přišel výkonný ředitel a zničil to, protože jsem to jistě viděl jako herec.
