Slanost vody poškozuje farmáře a hospodářská zvířata v Iráku | Novinky o vodě
Irácká farmářka Umm Ali sledovala, jak její drůbež umírá, když úroveň slanosti na jihu země dosáhla rekordních výšin, čímž se již vzácná voda stala nevhodnou pro lidskou spotřebu a zabíjela hospodářská zvířata.
„Pili jsme, umývali se a vařili s vodou z řeky, ale teď nás to bolí,“ řekla Umm Ali, 40, která žije v kdysi vodnatých močálech Al-Mashab v jihoirácké provincii Basra.
Jen v této sezóně, řekla, brakická voda zabila desítky jejích kachen a 15 kuřat.
„Plakala jsem a truchlila, měla jsem pocit, jako by všechna moje dřina přišla vniveč,“ řekla ovdovělá matka tří dětí.
Irák, zemi těžce zasaženou klimatickými změnami, už léta zmítá suchem a nízkými srážkami.
Klesající přítoky sladké vody zvýšily úrovně soli a znečištění, zejména na jihu, kde se řeky Tigris a Eufrat sbíhají, než se rozlijí do Perského zálivu.
„Tak vysokou úroveň slanosti jsme neviděli 89 let,“ řekl mluvčí iráckého ministerstva vodních zdrojů Khaled Shamal.
Minulý měsíc úrovně slanosti zaznamenané v centrální provincii Basra vyletěly na téměř 29 000 částic na milion ve srovnání s 2 600 ppm v loňském roce, podle zprávy ministerstva vody.
Sladká voda by měla obsahovat méně než 1 000 ppm rozpuštěných solí, zatímco úroveň slanosti oceánské vody je asi 35 000 ppm, podle United States Geological Survey.
Tigris a Eufrat se sbíhají u vodní cesty Shatt al-Arab v Basře „zatížené znečišťujícími látkami nahromaděnými podél jejich toku“, řekl Hasan al-Khateeb, expert z irácké univerzity v Kufě.
V posledních týdnech zaznamenal Eufrat nejnižší hladinu vody za několik desetiletí a zásoby umělých jezer v Iráku jsou nejnižší v novodobé historii.
Khateeb varoval, že hladina Shatt al-Arab klesla a že se mu nedaří zadržet mořskou vodu z Perského zálivu.
Farmářka Zulaykha Hashem (60) uvedla, že voda v této oblasti se letos stala velmi brakickou a dodala, že musí počkat, až se situace zlepší, aby mohla zavlažovat svou úrodu granátových jablek, fíků a bobulí.
Podle OSN téměř čtvrtina žen v Basře a okolních provinciích pracuje v zemědělství.
„Nemůžeme ani odejít. Kam bychom šli?“ Hashem řekl, v zemi, kde zemědělci čelící suchu a rostoucí slanosti se často ocitají v pasti cyklu vodní krize.
Mezinárodní organizace pro migraci OSN, která dokumentuje vysídlení v Iráku způsobené klimatem, varovala, že zvýšená slanost vody ničí palmové háje, citrusové stromy a další plodiny.
K říjnu loňského roku bylo ve středním a jižním Iráku kvůli klimatickým faktorům podle agentury vysídleno asi 170 000 lidí.
Nedostatek vody donutil Maryam Salman, které je 30 let, před několika lety odejít z nedaleké provincie Missan do Basry v naději, že si její buvoli užijí Shatt al-Arab.
Rostoucí salinita není nyní jediným problémem, řekla Salmanová, matka tří dětí.
„Voda není k dispozici… ani v létě, ani v zimě,“ řekla.
Tigris a Eufrat pramení v Turkiye a irácké úřady opakovaně obviňují přehrady přes hranici z výrazného snížení jejich průtoků.
Irák, země s neefektivními vodohospodářskými systémy po desetiletích válek a zanedbávání, dostává podle úřadů méně než 35 procent přiděleného podílu vody z těchto dvou řek.
Khateeb z University of Kufa řekl, že kromě nároku na svůj podíl na řekách musí Irák pokračovat v projektech odsolování v Shatt al-Arab.
V červenci vláda oznámila projekt odsolování v Basře s kapacitou 1 milion metrů krychlových za den.
Místní obyvatelé uvedli, že brakická voda také ovlivňuje populace ryb.
Hamdiyah Mehdi řekla, že její manžel, který je rybář, se vrací domů s prázdnýma rukama častěji.
Obviňovala Shatt al-Arabovu „kalnou a slanou vodu“ za jeho špatnou náladu po dlouhých dnech bez úlovku a za přetrvávající vyrážku jejích dětí.
„Bylo to těžké,“ řekl 52letý Mehdi, když si všiml emocionální zátěže rodiny i jejího zdraví a živobytí.
„Navzájem si vybíjíme své frustrace.“
