Tvůrce „Boots“ Andy Parker se nepustil do výroby „Woke Garbage“ – neboli vojenské propagandy

„Myslím, že musíme připsat nějakou zásluhu tamnímu Pentagonu, ne?“ říká Andy Parker, drze. Jeho série na Netflixu Boty– který následuje uzavřeného teenagera v 90. letech, když narukoval k námořní pěchotě – se od svého vydání 9. října vyšplhal na vrchol žebříčku streamerů a vyvrcholil začátkem tohoto týdne jako č. 2 nejsledovanější seriál na platformě. To by mohlo mít něco společného s tím, že Pentagon vydal prohlášení 16. října stínování Boty, nazývat to „probudil odpad“.

„Pod prezidentem (Donald) Trumf a tajemník (Pete) Hegseth, americká armáda se vrací k obnově válečnického étosu. Naše standardy jsou elitní, uniformní a sexuálně neutrální, protože váha batohu nebo lidské bytosti je jedno, jestli jste muž, žena, gay nebo hetero,“ řekl tiskový tajemník Pentagonu. Kingsley Wilson. „Nebudeme slevovat z našich standardů, abychom uspokojili ideologickou agendu, na rozdíl od Netflixu, jehož vedení soustavně produkuje a krmí probuzené odpadky pro své publikum a děti.“

„Byl bych velmi překvapen, kdyby Pentagon skutečně sledoval show,“ odpověděl Parker. Ale ať už Trump nebo Hegseth vysílali seriál queer-boot-camp nebo ne, možná po dlouhém dni velmi heterosexuálních aktivit, jako je přestavba Bílého domu a snaha udělat armádu více nadšenou, administrativa kritizuje Boty zřejmě jen učinil populárnější. (Spoiler níže.)

„Samotná premisa podněcuje nebo podněcuje nějaký druh reakce nebo domněnek,“ říká Parker Boty. „Pozval bych lidi, aby sledovali show a viděli, jak se cítí ohledně otázek, které se show snaží vyvolat.“

Ironií je, že v alternativním vesmíru mohl být Parker instruktorem cvičení podřízeným Hegsethovi. „Byl jsem takové uzavřené gay středoškolské dítě a pozval jsem k sobě domů náboráře námořní pěchoty, abych si promluvil s rodiči o tom, proč bych se měl přidat k námořní pěchotě,“ říká mi Parker přes Zoom. „Velmi aktivně jsem to hledal.“ Nakonec se rozhodl nenarukovat – „Utíkal jsem sám před sebou“ – ale s Boty, zažívá to, co mohlo být.

„Existovalo osobní spojení s myšlenkou, že gay utíká, aby se přidal k námořní pěchotě, a ve skutečnosti nechápal, co to pro něj udělá nebo kam ho to nakonec zavede,“ říká Parker. „Měl jsem pocit, jako by to byla ta cesta, kterou jsme nevydali. Tohle je cesta, kterou jsem se mohl vydat. Jak bych to udělal?“