Válečný fotograf Lynsey Addario o rizicích válečné žurnalistiky: „Jsou lidé, kteří nechtějí, aby pravda vyšla najevo“
Vanity Fair: Jak náročné bylo logisticky natáčet Lynsey, ať byla kdekoli?
Chai Vasarhelyi: Pracuje na velmi citlivých místech, a tak jsme měli docela štěstí. Lynsey pracuje s kolegou, Andriy Dubchak, který je velmi uznávaným ukrajinským novinářem, který také filmuje, a bez ohledu na to budou pracovat bok po boku. Proto mi to připadá tak intimní a syrové, protože je to jejich proces – jak by normálně fungovali. Vždy musíte najít tu správnou alchymii a je to opravdu důkaz Lynseyina závazku, když to nedělala napůl. Pochopila, v čem by to bylo skvělé.
Lynsey, byla jsi nervózní z toho, že ses otevřela o svém rodinném životě?
Lynsey Addario: Každý rodič má tu tvrdou rovnováhu a každý rodič se cítí provinile. Pro mě to vlastně nebyla otázka, jestli otevřu svůj rodinný život, jakmile se zapojím do projektu a jakmile se můj manžel a moje děti odhlásí. Živím se tím, takže jsem věděl, jaké jsou požadavky. Věděl jsem, co po mně budou chtít, a znal jsem prvky, které by to udělaly dojemné: zranitelnost a upřímnost a transparentnost ohledně toho, jak těžké věci jsou. Myslím, že když lidé tak pečlivě kurátorují dokumenty o svém životě, nikomu z nás to nepomůže, protože se pak všichni cítíme jako sračky. Bylo pro mě důležité říct: „Dobře, budu kritizována jako matka.“ už jsem. Když jsem psala své paměti, už jsem byla kritizována za to, že jdu do války, že pracuji v těhotenství, za všechny tyto věci. Doufám, že to lidem pomůže a dá jiný pohled.
Chai, připadal ti tento film osobnější? Jsi také máma, která musí pryč, a Jimmy také chodí za prací do nebezpečných míst.
