Vezměte na vědomí: Anotace může poskytnout mocný nástroj pro čtení a psaní

Potápěčský přehled:

• Anotace – bez ohledu na to, zda se provádí v tištěném nebo digitálním formátu – integruje čtení a psaní způsobem, který posiluje dopady obou a zasévá větší porozumění a průběžné zkoumání daného textu, řekl Remi Kalir, zástupce ředitele rozvoje fakulty a aplikovaného výzkumu v kanceláři Learning Innovation & Lifetime Education of Duke University.
• Desetiletí výzkumu ukázat pozitivní přínosy anotace pro čtení s porozuměním, schopnost analyzovat myšlenky a schopnost sdělit tyto myšlenky písemně, řekl Kalir, který je autorem:Re/Marks on Power: Jak anotace vepisuje historii, gramotnost a spravedlnost.“
• „Je to akt. Žije to dál ve světě, nejen na stránce,“ řekl Kalir, který začal svou kariéru jako učitel na střední škole 22 v Bronxu ve státě New York a nyní vede centralizovanou jednotku v Duke na podporu výuky a učení na celé univerzitě.

Statistiky potápění:

Anotace není osamocená jako příležitostné řešení, které poskytuje lepší učení – je to doplněk k dalším výukovým postupům, jako je aktivní čtení a další způsoby rozvoje porozumění, aby pomohl čtenářům pochopit, co se naučili, a pak o tom psát, řekl Kalir, který je „nohou ve světě K-12“ a věnuje se profesnímu rozvoji učitelů.

„Ale je to velmi účinná strategie,“ řekl. „Zjistili jsme, že to platí, ať už anotátoři píší ručně, do knihy nebo do nějakého typu listu či grafického organizéru. Mohou také vytvářet digitální anotace,“ což je efektivnější na střední a vysoké škole.

Anotace článků, vědecké literatury, knih nebo poezie výrazně napomáhá porozumění, řekl Kalir, který v létě 2021 spoluorganizoval čtyřdílnou sérii o anotaci, kterou vyrobila Národní rada učitelů angličtiny.

„Na konci dne mluvíme o tom, jak čtenáři dávají textům smysl,“ řekl. „Velmi účinným způsobem je vyjádřit hrubé myšlení při čtení. Psát si poznámky na okraje. Položit otázku autorovi, vyjádřit nesouhlas, vytvořit spojení s jinou oblastí, definovat pojem, porozumět formě vědeckého bádání.“

Když Kalir a Antero Garcia, profesor na Stanford University’s Graduate School of Education, spoluautoři prvního dílu „Anotace“ v sérii Press Essential Knowledge z Massachusetts Institute of Technology čtenáři reagovali na dvě témata.

„Jedna se týká učení a vztahu mezi anotací a učením, od profesionálů až po velmi malé děti,“ řekl. „Druhá věc je, že je to akt moci, způsob, jak se vyjádřit k autorovi nebo myšlence. Je to způsob vyjádření názoru. Je to způsob, jak zpochybnit ideologii nebo nespravedlivou okolnost. Může se to stát v jakékoli anotaci – sociálním prostředí, občanském prostředí a určitě v našem politickém světě.“

V „Re/Marks on Power“, publikovaném loni na jaře, Kalir představil čtyři hluboce prozkoumané případové studie, které vzaly historickou optiku na společensky a veřejně zakořeněné texty. „Můžeme sledovat nápisy napříč časem a texty a vidět, jak se bojuje o moc a jak anotace změnily společenskou realitu a politickou realitu,“ řekl.

Zvažuje například případ abolicionistky z 19. století Harriet Tubmanové. „Lidé říkali, že je, citovat-uncitát, ‚negramotná‘.“ Ale byla anotátorkou,“ dodal s tím, že kniha ukazuje její psaní a odkaz jejích anotací.

Kalir dodal, že svého 6letého syna neodrazuje od psaní do knih a zdůrazňuje, že mladí studenti – a mladí spisovatelé – potřebují pochopit, že jejich myšlení lze vizualizovat na textu, který čtou, což jim pomůže lépe porozumět textu nebo jej zpochybnit.

„Určitě na střední škole je vhodné zavést formálnější anotační postupy nebo konvence,“ řekl. „Na střední škole by (učitelé) měli povzbuzovat studenty, aby anotovali a poté převedli tyto anotace do svého vlastního psaní. … Je to překlenovací aktivita mezi podporou studenta jako čtenáře a podporou studenta jako spisovatele.“