Virgil byl jedním z nejplodnějších básníků Říma a Starověké Řecko měl hluboký vliv na jeho díla.
Prakticky napsal příručku pro římskou říši se svou aeneidem, pracovním základem římské psychiky. Virgil byl hlasem římské vznešenosti, konečného vyjádření latinské literatury. Existuje však detaily, na které moderní učenci i nadšenci často zapomínají. Prostřednictvím této práce se Virgil zaměřil nejen na oslavu původu Říma, ale také spojit vzestup města k vznešenosti starověkého Řecka a čerpat z homerických tradic.
Pokud se pod tímto leštěným a působivě talentovaným římským povrchem poškrábáte, zasáhnete řecké podloží. Je těžké postavit se proti argumentu, že Virgilův neuvěřitelný talent se na italském poloostrově neobjevil jen magicky; Bylo to zásadně tvarováno a dokonce vychováváno působivými lyrickými a akademickými úspěchy starověkého Řecka. Jeho práce je jako konverzace po staletí, která přemohuje starší generace řeckých básníků s rozvíjející se římskou mocí 1. století před naším letopočtem.
Vliv Homera a starověkého Řecka na Virgil
Jednoduše nemůžete dostat hlavu kolem Virgilova Aeneida, aniž byste uznali, že Homer se musel dívat přes rameno, zatímco to napsal. Je téměř vtipné, jak hluboce jsou Iliad a Odyssey pečeny do římského národního eposu. Aeneas, úniku Troy a putování po Středomoří Směrem k jeho osudu v … Itálii? To je Itinerář Odysseus, právě přesměroval na Západ o něco více, ve srovnání s pozicí Ithacy a samozřejmě jinou sadou božských intervencí.
Druhá polovina jeho epické práce se zaměřuje na brutální bitvy a boje o založení národa na italskou půdu. To je hlavní prvek Iliada, prostého a jednoduchého, jen oblečeného v římském legionárním vybavení a přizpůsobené pro publikum, které pravděpodobně unavují Homerovy známé eposy. Virgil jednoduše sledoval Homerovy obrysy; daleko od toho. Netvrdíme, že byl kopírováním Homera. Právě naopak se potýkal s pánem a vzal zvuk a strukturu epické řecké poezie a vytvořil něco výrazně římského. Je to toto hluboké, základní spojení mezi Virgilem a starověkým Řeckem, které dal Římu jeho epický hlas a přiměl ho vyčnívat z davu básníků té doby.
Shepherds, Farmers a Virgil’s Greek Know-How
Virgil by nebyl spokojen s průměrností; Jak by mohl být jako jedna z nejvíce legendárních osobností Říma? Jeho řecké vlivy nebyly omezeny na epické bitvy a zúčtování, což z něj činí dobře zaoblený tvůrce. Zvažte jeho eklogy – ty básně o pastýřích, které se uvolňují v malebné krajině, možná uvažují o životě a lásce. Dalo by se tvrdit, že byli jedineční, když rezonovali se srdcem průměrného římského občana.
Existují však jasné korelace se starověkým řeckým způsobem života. Někteří spisovatelé mají rádi Wendell Clausen Dokonce i tvrdí, že dostal plán pro to přímo od Theocritus, řeckého básníka ze Sicílie, který do značné míry vynalezl celý pastorační žánr staletí. Virgil právě dal těmto idylickým scénám italský poštovní kód a přizpůsobil je pro éru římské dominance.
K dispozici je také „Georgics“, Virgilův překvapivě uchopený poetický průvodce zemědělstvím, přírodou a dobrým životem na zemi. Kdo tam byl jeho inspirací? Uhodli jste to – další řečtinu, Hesiodjejichž „díla a dny“ stanovily podobná témata zemědělství a morálky. Vypadá to, že Řecko poskytovalo základní softwarový balíček pro římskou poezii-od epického operačního systému až po aplikace pro radování ovcí a kultivace olivových olivových olivování, které používají analogie z našeho moderního světa.
Virgil byl Roman s řeckou duší
Díky tomu je Virgil jen skvělým napodobením římského? Vůbec ne. To je místo, kde se věci stávají zajímavými. Virgilův skutečný génius nebyl jen zvládnutím těchto řeckých forem; transformoval je. Kopírování je snadné. Vytváření z čisté inspirace je však úplně jiná hra.
Virgil nasákl styly, Mýtya techniky. Naplnil je římskými specifickými úzkosti, aspirace a politickou realitou – jeho Římem, Řím Augustuse: Říše se objevuje jako největší moc na světě.
Virgil využil svého neuvěřitelného uměleckého talentu pro připojení starověkého Řecka a Říma a používal dřívější řecké tvůrce jako launchpad, ale ne jako konečný cíl. Vytvořil římskou památku s řeckými nástroji, naplněný římským duchem. Je to druh kulturní chemie – přináší něco všeobecně obdivovaného, mocného a zavedeného a činí to jedinečně vaše vlastní, rezonuje s vlastním časem a místem.
Virgil zůstává monumentální postavou římské literatury a fascinujícího uměleckého mostu, která ilustruje, jak se římská kultura definovala dynamickým, někdy argumentačním dialogem s jeho řeckým dědictvím.
