Mistrovství světa nevidomých žen T20 | Ucho k zemi, mladé ženy honí kriketové sny
Necelý měsíc poté Indie zvedla Světový pohár žen ODIdalší ženský tým intenzivně trénuje na sérii, která vyvrcholí v neděli (23. listopadu 2025) v Colombu — první ‚Světový pohár nevidomých žen T20‘.
Série, kterou spolupořádají Indie a Srí Lanka, začala začátkem tohoto měsíce se šesti týmy – Indie, Pákistán, Nepál, Srí Lanka, Austrálie a USA – hrajících kvalifikační zápasy v Novém Dillí a Bengaluru. Indie se utká s Nepálem ve finálovém zápase na stadionu P. Saravanamuttu neboli ‚Colombo Oval‘, jediném asijském kriketovém hřišti, které hostí Sira Dona Bradmana (v roce 1948).
„Není tam žádné napětí,“ říká Deepika TC, narozená v Karnataka, kapitánka indického týmu. „Je to proto, že nejsme jen tým pálkařů, nadhazovačů a hráčů v poli, každý je všestranný.“
Na rozdíl od kriketu pro vidoucí se kriket naslepo hraje s bíle zbarveným plastem s kuličkovými ložisky, aby jej hráči slyšeli. Jakmile hráčka ví, že stávkující pálkař je připraven, musí zakřičet „hraj“, aby pálkař mohl předvídat blížící se míček – doručený do podpaží – a podle toho načasovat odpalování. Každý tým má minimálně čtyři osoby s úplným zrakovým postižením a zbytek s různým menším stupněm zrakového postižení, kdy hráči vidí do vzdálenosti dva nebo šest metrů.
„Hodně jde o výcvik nevidomých hráčů kriketu, aby mohli posoudit prostor, jak pro svou bezpečnost, tak pro plánování pohybu po zemi. A pak se musí přizpůsobit nárokům hry, pokud jde o fyzickou zdatnost a duševní zdraví,“ říká Shika Shetty, který řídí indický tým.
Phula Saren je nadšená, že může hrát za Indii. „Nereprezentuji jen svou zemi, ale také svou vesnici v okrese Balasore v Orisse. Jsem na to velmi hrdý,“ říká 18letá, zapálená fanynka Jemimah Rodrigues.
Podle paní Shetty jsou hráčky indického nevidomého ženského kriketového týmu ve věku 16 až 28 let a pocházejí z chudých domovů na indickém venkově. Kriketová asociace pro nevidomé v Indii (CABI) vybírá a trénuje hráče z vesnic v celé zemi. „Dostat se do hry není jen velkým posunem pro dívky ze skromných domovů, ale také je to obrovský rozdíl pro jejich rodiny, které je vidí v tomto oboru zazářit,“ řekl Mahantesh G. Kivadasannavar, předseda CABI a mozek za turnajem.
Kriket jako sekvenční hra se spoustou strategií umožňuje hráčům se zrakovým postižením orientovat se v pravidlech a fyzickém prostoru, poznamenává a zdůrazňuje potřebu větší infrastruktury a finanční podpory k vytvoření více příležitostí. „Od fáze nápadu až po skutečnou realizaci jsme to zvládli za méně než dva měsíce, jen díky obrovské podpoře, kterou jsme dostali od srílanských úřadů, indických úředníků a našich mnoha sponzorů a podporovatelů,“ říká pan Kivadasannavar.
Anikha Devi z Džammú a Kašmíru přivedl do hry její strýc, rovněž člověk se zrakovým postižením. „Už jen mít na sobě tento modrý dres a trénovat se svými spoluhráči, je to skvělý pocit,“ říká 20letý hráč, který studuje programování.
Pro Srí Lanku přinesl turnaj příležitost rychle sestavit vlastní nevidomý ženský kriketový tým. „Přivedli jsme studenty z univerzity a další, kteří se o tuto hru velmi zajímali. Takovou skvělou příležitost jsme si nemohli nechat ujít,“ říká Sudesh Tharanga, prezident Srí Lanské kriketové asociace pro zrakově postižené.
Mnoho hráčů souběžně s kriketovým trénováním studuje vysokoškolské vzdělání. Nimra Rafique, která hraje za pákistánský tým, studuje bakalářský titul v oboru pedagogika. Na otázku, co by si vybrala jako kariéru na plný úvazek: „Obojí. Proč, je to možné!“ tvrdí se zářivým úsměvem. Jedna věc, na které se hráči ze všech stran shodují, je, jak krásné je Colombo, „ačkoli docela teplé“. „Šli jsme k moři a vítr byl prostě nádherný,“ říká paní Rafique.
Publikováno – 23. listopadu 2025 01:01 IST
