Nirupama Sanjeev: Prostě nemám perspektivu hráče… Mám perspektivu trenéra a rodiče

Stejně jako ve své hráčské době, 48letý Nirupama Sanjeev dává vše v poli komentářů. Roky hraní na WTA Tour včetně grandslamů a později trénování dětí, začínajících profesionálů a její dcery jí daly další perspektivu hráčky, rodiče a trenéra.

Vše bylo zřejmé na WTA 250 Chennai Open 2025 na stadionu SDAT-Nungambakkam. První indická hráčka, která vyhrála kolo na grandslamu (1998 Australian Open), mluvila s The Hindu o různých otázkách, včetně toho, co současným indickým hráčkám chybí, cesty vpřed a jejích názorů na koučování na kurtu, které bylo oficiálně představeno letos v lednu.

„Dobrý trenér, který sedí u postranní čáry, může hodně změnit,“ řekl bývalý indická jednička a bronzový medailista z Asijských her 1998 ve smíšené čtyřhře s Maheshem Bhupathim.

Kdy a jak vaše komentátorská činnost začala?

Poprvé to začalo, když se v Chennai v roce 2000 konal mužský turnaj Gold Flake Open. A pak jsem komentoval pro Star Sports a ESPN s indickou tenisovou legendou Vijay Amritrajem a Alanem Wilkinsem pro Wimbledon a US Open. Dělal jsem to několik let a pak jsem si dal pauzu, protože jsem byl zaneprázdněn cestováním se svou dcerou, protože závodila na turnajích ITF. Nyní studuje akademiky na Johns Hopkins University, Maryland, USA. A mám čas.

První přestávku jste si dal někdy na začátku roku 2000, že?

Poté, co se mi v roce 2002 narodila dcera, neměl jsem dostatek pásma na cestování. Zejména proto, že můj manžel v IT práci také dost cestuje. Předtím jsem se svým bratrem vedl Niru’s Tennis Academy v San Jose (Kalifornie). Loni jsme to zavřeli. Můj bratr a já jsme to provozovali 19 let od roku 2004 do roku 2023. Nyní pořádáme turnaje na Floridě.

Jaké turnaje pořádáte?

Pořádáme turnaje United States Tennis Association a UTR pro začínající profesionály. Učím i bokem a kdo opravdu chce, může si zatrénovat, většinou junioři.

Jak moc si užíváte druhou směnu jako trenér a komentátor?

Ano, miluji to. Protože po mém působení v koučování se perspektiva změnila. Prostě nemám perspektivu tenisty. Mám pohled trenéra a rodiče. Mám spoustu perspektiv, které jsou teď podle mě mnohem důležitější.

Kde jste se naučili jemnější aspekty komentáře?

Vlastně, když jsem to poprvé udělal v Chennai, udělal jsem to s Vijay Amritrajem v roce 2000. Tehdy jsem byl ještě na turné. Tehdy jsem udělal komentář. Vijay mi dal pár tipů, abych se cítil velmi uvolněně. A když jsem pak v roce 2001 dělal pro Star Sports, pořád jsem hrál. Byl jsem ve Wimbledonu (hrál jsem v kvalifikačních kolech). A tam jsem potkal Alana Wilkinse. Opravdu mi hodně pomohl. Musel jsem komentovat s bývalým australským trenérem Darrenem Cahillem během US Open, když komentoval pro Star Sports. Je to další člověk, kterého jsem se hodně naučil. Ve Wimbledonu jsem se trochu naučil od bývalého hráče Brada Gilberta. Všichni tito lidé, když je slyšíte mluvit, prostě se hodně naučíte.

Byl jste zde v roce 2022 na turnaji WTA 250 Chennai Open jako komentátor. jaká byla vaše zkušenost?

Ano, byl jsem zde. Pole bylo tehdy mnohem lepší. Je to také proto, že počasí bylo také velmi příznivé. Získat titul 17leté Lindy Fruhvirtové bylo skvělé. Myslím, že počasí je hlavním faktorem v této době, kdy pořádáte turnaje. Myslím, že to bylo užitečné v září (2022). Bylo to pro mě výjimečné, protože moje dcera tam byla se mnou v té době, když jsme odsud (Chennai) jeli na turnaj ITF do Kuvajtu.

Jaká to byla zkušenost pro vás tentokrát?

Bylo to úžasné. A mít tady Alana Wilkinse je velmi zvláštní, protože jsem ho neviděl skoro 20 let. Je částečně mým mentorem v poli komentátorů spolu s Vijay Amritrajem.

Nějaké dobré zápasy, které jste tentokrát rádi sledovali?

Moc mě bavilo sledovat Indonésanku Janice Tjen, protože je tak nekonvenční a přináší něco, co se běžně nevidí. Vidět ji (backhandem) krájet a přicházet a trefit salvy, je zábavné to vidět. Bavilo mě sledovat i thajskou dívku (Lanlanu) Tararudee. Měla hodně osobnosti. Zejména způsob, jakým trefila míček na forhendu, byl prostě skvělý. A pak tu byla Chorvatka Donna Vekic. Naši indičtí hráči, Shrivalli Bhamidipatty a Sahaja Yamalapalli, jsem byl šťastný, když jsem je viděl hrát a podávat velmi dobré výkony.

Indka Shrivalliová v akci proti Australance Birrellové na WTA Chennai Open. | Fotografický kredit: B. JOTHI RAMALINGAM

Jak hráli na turnaji Indiáni, Shrivalli, Sahaja, Maaya Rajeshwaran?

Shrivalli hrála proti Kimberly Birrell ve druhém kole opravdu dobře, prohrála 7-5, 7-6 (2). Byl to těžký zápas. Mohlo to dopadnout tak či tak. Našim hráčům chybí zkušenosti, aby vyhráli na úrovni. Sahaja také hrál opravdu dobře. Maaya byla příliš nervózní. Myslím, že to vůbec není její hra. Bezdůvodně na sebe vyvíjela příliš velký tlak, ale pak, víš, nevíš, jak myslí 16leté dítě. 100% to není její hra.

Myslím, že ji musíme trochu ubrat a nechat ji trochu dýchat a ona se z toho musí poučit. Cítím, že trocha rozmanitosti ve výrobě střel také pomůže našim hráčům. Vyrovnat se nejlepším hráčům střílel za rány pro nás nemusí být správný postup, pokud naše kondice není na stejné úrovni jako oni.

Od té doby, co jsi začal hrát v 90. letech, se v indickém tenise změnilo tolik věcí. Kolik bylo k lepšímu a kolik k horšímu?

Pořád si myslím, že turnajový výběr by měl být lepší pro dívky. Myslím, že musí odvést lepší práci při výběru turnajů. Někdy potřebujete hrát turnaje nižší úrovně, získat hodnocení, získat sebevědomí a pak se nasadit. Pak jděte na turnaje vyšší úrovně. Hraní v USA je dobré pro získání vyšší úrovně, protože budete hrát proti hráčům, kteří jsou opravdu dobří a vaše úroveň se bude zlepšovat, ale myslím, že to není nutně nejlepší postup z hlediska vašeho hodnocení. Opravdu bych je rád viděl hrát spolu a cestovat spolu. Síla je extrémní. Dívky odpalují míček mnohem tvrději. Tělesnost se změnila. Oživení se změnilo. Stejně tak i životnost. Ledová lázeň a všechno bylo neslýchané, když jsem hrál. Pro nás to bylo „jen se jdi a protáhnout“.

Indie letos hostila poměrně dost turnajů WTT. Letos hostila mužský Challenger a turnaje nižší úrovně pro ženy, včetně sedmi turnajů ITF Women’s World Tour a WTA 125 a WTA 250. Myslíte si ale, že více 125 a 250 pomůže Indům lépe soutěžit a zlepšit jejich hru?

Mnoho z nich na tom není tak špatně. Mohou jít hrát mimo Indii, ale musíte se kvalifikovat. Dobrým příkladem je čtvrtá nasazená Janice Tjen, která vyhrála Chennai Open. Když se podíváte na její rekord, prošla kvalifikacemi, prošla obtížnou cestou a dále se jí daří na turnajích.

To je ukazatel, že je na správné cestě. Indičtí hráči si musí věci podle toho naplánovat a cestovat s nimi správným trenérem. Indičtí hráči hrají opravdu dobře. Myslím, že Maya, Shrivalli, Sahadža by se měli spojit, mít trenéra a cestovat společně.

Tenis je individuální sport. Je to možné?

To je ta věc. Pak se rozhodnete, co je důležité. Vše, co se snažím říct, je to, co udělalo Thajsko, to udělala Indonésie. Hrát mezi sebou pro ně bývalo obrovský rozdíl. O bezpečnost je postaráno a trenér, který mohou sdílet. Je toho tolik, co lze udělat, ale znovu a znovu se vracíme ke staré věci, kdy jeden hráč cestuje sem, jeden hráč tam. o co jde. Musí existovat společné úsilí. Jinak to nebude fungovat. Mít 250 a 150 turnajů se může, ale nemusí stát. Nejprve se naše hra musí zlepšit a pak se k tomu můžeme dostat. Myslím, že až uvidíte někoho (indické hráče) dělat takové pokroky, bude více turnajů. Lidé si ty turnaje vymyslí, určitě se to stane. Ale nejprve se podívejme, jak se dívky dostávají do světové top 200. Pak se to stane automaticky. ručím ti za to.

Uvažujete ještě o trénování mladých a starších hráčů?

Vidíte, že v koučování musí být vzájemný respekt. Jsem za fází, kdy chci hlídat lidi. Pro mě je to tak, že když to někdo opravdu chce dělat, musí to chtít hodně. Jsem otevřený všemu. Prostě to musí být podle mých podmínek a musíme se sladit.

Jaký je váš pohled na koučování na kurtu?

Po zhlédnutí mnoha zápasů jsem zjistil, že v dnešní době se celý scénář koučování úplně změnil, protože trénovat smíte. Od doby, kdy jsem hrál doteď, je to úplně jiné. A důležitost dobrého trenéra, který je klidný a vyrovnaný a který dokáže hráči správně poradit, se stala mnohem důležitější. Stalo se to zcela nezbytností. Takže někdo jako Joanna Garland z Taipei, která prohrála 5:0 ve třetím setu proti Kimberly Birrell v semifinále, si myslím, že něčemu takovému se dalo odvrátit, kdyby v jejím táboře byl dobrý trenér, který by jí řekl, aby byla v klidu a řekl jí, aby dělala správné věci. Mám pocit, že když dnes někdo nemá dobrého trenéra, myslím si, že některé své ztráty může připsat trenérovi!

Myslím, že dobrý trenér sedící u postranní čáry může ve skutečnosti říct jen jednu nebo dvě věci, jako je dívat se na míč nebo zůstat v klidu nebo být vyrovnaný a nebát se o výsledky. Tyto věci mohou skutečně změnit.

Jak vidíte svou budoucnost jako komentátor a trenér?

Baví mě obojí, ale také mě baví být doma a dělat zahradničení a starat se o své psy. Stejně tak jsem spokojený s trénováním na základní úrovni. Mám na Floridě pár malých dětí, které trénuji. Jsem rád, že to dělám také. Aklimatizuji se pomocí nejnovějších koučovacích technik. Nechci cestovat 30 týdnů v roce.

O odchodu Rohana Bopanny do důchodu…

Měl jsem fantastický čas ve smíšené čtyřhře s Rohanem na Hrách Commonwealthu v roce 2010 v New Delhi. Velmi mě podporoval, když jsem se vracel do indického týmu. V prvním kole jsme měli velmi těžký zápas proti Anastasii Rodionové a Paulu Hanleymu z Austrálie. Stále jsme je tlačili do třetího setu, než jsme prohráli rozhodujícím způsobem 6:3. Dodnes si ten zápas pamatuji. Rohan je fantastický člověk, vždy přímo k věci. Není na něm nic umělého. O pár let později, když moje dcera hrála na turnaji ITF v Indian Wells, přišel se na ni podívat. Je velmi přízemní a mám to štěstí, že jsem ho poznal. Přeji mu vše nejlepší do důchodu.