Sportovní

‚Po nevhodném rozhovoru jsem brečel jíst McDonald’s s Andy Murrayem‘ | Tenis | Sport

Andy Murray uklidnil Tým GB badmintonová hvězda Gail Emmsová v McDonald’s poté, co měla sny o zlaté olympijské medaili skončí v roce 2008. Badmintonový tým sdílel byt s Murraym a jeho bratrem Jamiem, protože hry v Pekingu skončily pro Emms a jejího partnera ze smíšené čtyřhry Nathana Robertsona žalem.

Britští sportovní fanoušci byli pohlceni snahou Emms a Robertsona v roce 2004, kdy duo společně vyhrálo stříbrnou medaili v Aténách. Talentovaná dvojice se ale mohla dostat do čtvrtfinále až o čtyři roky později ve svém posledním vystoupení na olympijských hrách. Aby toho nebylo málo, Emms byla poté v rozhovoru dotázána, zda by obrátila svou pozornost na „děti“. A bylo jí „zlomeno srdce“, když seděla v McDonaldu s Murrayem, který vyhrál tři grandslamové tenisové tituly.

Emms, 48, napsala knihu s názvem Grit and Goose Feathers, kde fanouškům Teamu GB nabízí pohled na to, jaký byl doopravdy život jedné z nejlepších hráček badmintonu na světě.

A podrobně popisuje své zážitky z Pekingu a vysvětluje: „Tak to bylo. Žádná medaile. Žádný pohádkový konec.“

„Jen zlomené srdce, slzy a hluboce nevhodný rozhovor. Ale takový je sport. Někdy prohrajete. Někdy vaše sny zemřou v živém televizním vysílání.“

„Někdy se muž s novinářským odznakem ptá, jestli má vaše děloha bezprostřední plány. To vše je součástí olympijského zážitku.“

Když diskutuje o laskavosti, kterou k ní Murray projevil, prozradila: „Vrátili jsme se do vesnice a stále jsme úplně nevěděli, co se sebou dělat.

„Andy mi pomohl s mými taškami a zamířili jsme přímo do jídelny. Nechtěl jsem se vrátit do svého pokoje. Nebyl jsem připravený být s tím smutkem sám.“

„Vešli jsme dovnitř, já, Nathan, Jamie a Andy a našli jsme stůl. Andy se zatoulal k pultu McDonald’s a vrátil se pro mě s krabicí kuřecích nugetů.“

Dodává: „Teď to zní hloupě, ale ten malý čin znamenal všechno. Nemohla jsem se pohnout. Nemohla jsem mluvit. Jen jsem tam seděla, ohromená.“

„Andy to viděl. Udělal to, co by udělal každý skutečný týmový kolega – projevil soucit. Tichý, nevyslovený soucit. Sportovec sportovci.“

„Položil nugety přede mě. Znovu jsem začal plakat. Podíval se na mě a tiše řekl: ‚Netušil jsem, že to byl tvůj poslední zápas. Je mi to moc líto.“ Tak jsme tam seděli a jedli McNuggets. A truchlil jsem nad snem, který se nikdy nestal.“

Zdrojový odkaz

Related Articles

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button