Víra, oheň, sepjaté ruce a létající polibek: Jemimah Rodrigues ohromila Austrálii v historickém semifinále MS

Běhy plynuly a emoce také. Jemimah Rogriguesová svou stovku neslavila. Nebyla tam žádná pumpa pěstí, žádný řev.

Úsměv a slzy radosti se dostavily až po vítězném zásahu, v a rekordní honička, která přihnala Indii útokem do svého druhého finále mistrovství světa žen.

Rodrigues chvíli stála a oči se jí leskly pod reflektory. Tohle bylo víc než jen sto vítězných zápasů – byl to okamžik vysvobození.

Emoce, neznámá úzkost v ní pravděpodobně držely nejdéle a oddaná křesťanka, kterou je, to byla pouze víra v Ježíše Krista, která viděla Jemimah hrát jednu z největších směn v historii vyřazovacího zápasu Světového poháru.

„Ke konci jsem jen citoval Písmo z Bible – jen stát na místě a že Bůh za mě bude bojovat,“ řekla emocionálně vyčerpaná Jemimah na slavnostním předávání po zápase.

Bombajská dívka s 127 závody na světové rekordy, která byla hodně posouzena za to, že nesplnila vznešená očekávání od ní, zůstane v paměti až do nepaměti.

„Této turné jsem skoro každý den probrečela. Psychicky jsem na tom nebyla dobře, procházela jsem úzkostí. Věděla jsem, že se musím ukázat, a Bůh se o všechno postaral. Zpočátku jsem si jen hrála a pořád jsem si povídala,“ stěží dokázala vyjádřit své emoce slzavá ​​Jemimah.

Jemimah Rodrigues hraje ránu během semifinále Světového poháru žen ICC proti Austrálii | Fotografický kredit: Emmanual Yogini

Jemimah pochází z rodiny, kde má víra navrch, a proto nebylo překvapivé, že se obrátila na Všemohoucího, aby ji provedl.

„Jen jsem tam stál a on za mě bojoval. Hodně ve mně zůstalo, ale snažil jsem se zůstat v klidu. Chci poděkovat Ježíši, sám bych to nedokázal.“

Když vrhla letmý polibek své rodině sedící na VIP tribuně, poděkovala jeho otci a trenérovi Ivanovi, který byl její vůdčí silou.

„Chci poděkovat své mámě, tátovi a trenérovi a každému člověku, který ve mě věřil. Minulý měsíc to bylo opravdu těžké, připadá mi to jako sen a stále se to nepotopilo.“

Emocionální daň

Byla to směna, která si na ní vybrala daň jak emocionálně, tak i fyzicky.

„Ke konci jsem se snažil tlačit, ale nešlo to. Deepti na mě mluvil o každém míči a neustále mě povzbuzoval. Richa přišel a zvedl mě.“

„Když nemůžu pokračovat, moji spoluhráči mě mohou povzbudit. Nemohu si připisovat zásluhy za nic, nic jsem neudělal (sám od sebe). Každý člen davu, který skandoval, jásal a věřil, a za každý běh, kterému fandili, mě napumpoval.“

Ve skutečnosti Jemimah svou stovku ani neslavila a nechala ji roztrhnout až po skončení zápasu.

„Dnes to nebylo o mých padesáti nebo stovce, o tom, abych vyhrála Indii. Všechno, co se zatím stalo, bylo nastavení. Loni jsem vypadla z tohoto mistrovství světa. Byla jsem v dobré formě. Ale věci se dějí zády k sobě a nemohla jsem nic ovládat,“ dodala.

Pět minut před odchodem také nevěděla, že toho dne bude odpalovat na 3. místě, což pravděpodobně navždy změní průběh její kariéry.

„Sprchoval jsem se a jen jsem jim řekl, aby mi dali vědět. Pět minut před vstupem mi bylo řečeno, že odpaluji ve tři. Když přišel Harry di, bylo to všechno o jednom dobrém partnerství.“