Írán dláždí nad hromadným hrobem obětí revoluce z roku 1979 a proměňuje ji na parkoviště
Poušťová skvrna písku a vychloubených stromů na největším hřbitově v hlavním městě íránu byla po celá desetiletí konečným místem odpočinku pro některé z tisíců zabitých při hromadných popravách, které následovaly po íránské islámské revoluci v roce 1979.
Nyní, Lot 41 na rozlehlém hřbitově Behesht-E Zahra v Teheránu se stává parkovištěm, přičemž jejich zbytky pravděpodobně pod asfaltem.
Obrázky z Planet Labs PBC ukazují, že parkoviště je položeno na místě, kde byli odpůrci rodící se teokracie írán a další rychle pohřbeni po jejich popravách na střelnici nebo zavěšením.
Místo, dlouho sledované sledovacími kamerami, které hledají jakékoli známky nesouhlasu nebo vzpomínky na to, co úředníci označovali jako „popálenou sekci“, zaznamenala v minulosti demolice sponzorovanou státem, přičemž vážné značky byly vandalizovány a převráceny.
Íránští úředníci uznali nedávné rozhodnutí o vybudování parkování, aniž by se dozvěděli o těch, kteří tam byli pohřbeni.
To je jako zvláštní zpravodaj OSN v roce 2024, popisoval íránské zničení hřbitovů jako snahu „zakrývat nebo vymazat údaje, které by mohly sloužit jako potenciální důkaz, aby se zabránilo právní odpovědnosti“ oproti jeho jednáním.
„Většina hrobů a náhrobků disidentů byla znesvěcena a stromy v sekci byly úmyslně vyschnuty,“ řekl Shahin Nasiri, lektor na Amsterdamské univerzitě, který prozkoumal část 41.
Minulý týden jak zástupce starosty Teheránu, tak manažer hřbitova uznali plány na vytvoření parkoviště na webu.
„Na tomto místě byli pohřbeni pokrytci z prvních dnů revoluce a po léta to zůstalo bez změny,“ řekl Teheránův zástupce starosty Davood Goudarzi novinářům vysílaným státní televizí. „Navrhli jsme, aby úřady reorganizovaly prostor. Protože jsme potřebovali parkoviště, bylo přijato povolení k přípravě prostoru. Práce probíhá přesným a chytrým způsobem.“
Satelitní obrázky ukazují konstrukci
Satelitní fotografie ukazují, že práce začala vážně na začátku srpna. Obrázek 18. srpna ukazuje asi polovinu šarže 41 čerstvě zpevněných, se stavebním materiálem stále na místě.
Na místě lze vidět nákladní automobily a hromady asfaltu, což naznačuje, že práce pokračovala.
Reformistické noviny Shargh citovaly Mohammada Javada Tajika, který dohlíží na hřbitov Behesht-E Zahra, protože tvrdí, že parkoviště by lidem pomohlo navštívit sousední pozemek, kde úřady plánují pohřbít ty zabité v íránsko-izraelské válce v červnu.
Hlavní kampaň Izraele zabila prominentní vojenské generály a další, přičemž vládní úředníci dali oběť na více než 1 060 lidí zabití, přičemž aktivistická skupina ji postavila na více než 1 190.
Zdá se, že rozhodnutí o přeměnění hřbitova se střetává s íránskými vlastními předpisy, které umožňují hřbitově znovu použít půdu, kde došlo po více než 30 letech – pokud se s rozhodnutím souhlasí s rodinami mrtvých.
Otevřený právník v Íránu, Mohsen Borhani, veřejně kritizoval rozhodnutí připravit se na hřbitov jako morální ani legální v rozhovoru s Sharghem.
„Dílo bylo nejen pro popravené a politické lidi. Byli tam také pohřbeni obyčejní lidé,“ řekl údajně.
Zůstává nejasné, zda lidské pozůstatky sedí pod vrstvou asfalta nebo zda íránské úřady tam posunuly kosti mrtvých.
Írán však v posledních letech zničil další hřbitovy pro ty, kteří byli zabití při jeho hromadné popravě z roku 1988, který viděl tisíce zabití a nechali tam své kosti.
Úřady také vandalizovaly hřbitovy pro Baha’i, náboženskou menšinu v zemi, na kterou se dlouho cílili, a ty, kteří jsou domovem protestujících, kteří zemřeli v nedávné celostátní protesty proti íránské teokracii od zeleného hnutí z roku 2009 do demonstrací Amini v roce 2022 Mahsa.
„Betulnost zvěrstev a zločinů proti lidskosti se v Islámské republice staví po celá desetiletí,“ řekl Hadi Ghaemi, výkonný ředitel New Yorkského centra pro lidská práva v Íránu. „Mezi masakry v 80. letech 20. století, střelbou demonstrantů v roce 2009 a hromadným zabíjením protestujících v letech 2019 a 2022.“
Masivní hřbitov je pro mnohé místo konečného odpočinku
Behesht-e Zahra, nebo „ráj Zahry“, se otevřel v roce 1970 o tom, co bylo tehdy na venkovských okrajích Teheránu.
Když stovky tisíc Íránců zaplavily do hlavního města pod šáhem, když ropné bohatství země prudce stouplo, tlak na Teheránské hřbitovy se rozrostly do bodu, kdy narůstající metropole potřebovala také místo pro všechny své mrtvé.
Hřbitov je již dlouho místem odpočinku pro některé z nejslavnějších Íránců od té doby – a okamžikem, kdy se historie obrátila pro zemi.
Po návratu do Íránu v roce 1979 po letech v exilu cestoval Grand Ayatollah Ruhollah Khomeini poprvé na hřbitov, kde byli pohřbeni někteří z těch zabitých při povstání proti Šáhovi.
Khomeiniho duchovní soudy později vydaly rozsudky smrti pro ty, které se nyní pohřou na Lot 41.
Po jeho smrti v roce 1989 postavil Írán tyčící se mauzoleum zlatý kus pro Khomeini připojené k hřbitově. Jak rostl Behesht-e Zahra, Lot 41 se ocitl obklopen neustále se rozvíjejícím počtem pozemků pro pohřby.
Nasiri uvedl, že jeho výzkum s ostatními naznačuje, že v rámci lokality 41 těch Íránu „považovali náboženské psance“, ať už komunisté, militanti, monarchisté nebo jiní.
„Mnoho přeživších a rodinných příslušníků obětí stále hledá hroby svých blízkých,“ řekl Nasiri. „Usilují o spravedlnost a usilují o to, aby pachatelé zodpovídali. Úmyslné zničení těchto pohřebních míst přidává další překážku úsilí o vyhledávání pravdy a pronásledování historické spravedlnosti.“
