Británie sledovala tarify prezidenta Trumpa se směsí šoků, fascinace a uznání. Země se nakonec pustila do podobného experimentu v ekonomickém izolacionismu, když hlasovala pro opuštění Evropské unie v roce 2016. Téměř devět let po referendu Brexitu se stále počítá s náklady.
Lekce této zkušenosti jsou opět opět relevantní, protože pan Trump používá podobnou knihu k postavení zdí po celých Spojených státech. Kritici jednou označili Brexit za největší akt ekonomického sebepoškozování západní země v éře po druhé světové válce. Nyní to může běžet za své peníze přes Atlantik.
Dokonce i pana Trumpa minulý týden náhlé zvraty některých jeho tarifů, tváří v tvář vzpourám na trhu s dluhopisy, Vzpomněl si Británie, kde Liz TrussKrátkodobý premiér byl nucen ustoupit z radikálních daňových škrtů, které vyděsily trhy. Její nesprávný experiment byl vyvrcholením cyklu extrémních politik stanovených britským rozhodnutím opustit největší obchodní blok na světě.
„Svým způsobem jsou některé z nejhorších dědictví Brexitu stále před námi,“ řekl Mark Malloch Brown, britský diplomat, který působil jako zástupce generálního tajemníka OSN. Británie, řekl, nyní čelí těžké volbě mezi přestavbou obchodních vazeb s Evropou nebo je zachovává s Amerikou pana Trumpa.
„Základním problémem zůstává porušení s naším největším obchodním partnerem,“ řekl pan Malloch Brown a dodal: „Pokud Spojené království skončí v náručí Evropy, protože ani jeden z nich nemůže s USA pracovat, je to jen půl vítězství.“
Pan Trump byl v roce 2016 plnohodnotným šampionem Brexitu a kreslil mezi ním explicitní paralely a politickým hnutím, kterého se bavil. Zpočátku uložil do Británie nižší tarify než Evropská unie, kterou někteří obsadili jako odměnu za rozhodnutí Británie odejít.
Brexitův tah na britskou ekonomiku již není příliš diskutován, ačkoli jeho účinky byly občas obtížné oddělit od následných šoků, které vyvolaly pandemii koronaviru, válku na Ukrajině a nyní tarify pana Trumpa.
Vládní úřad pro rozpočtovou odpovědnost odhaduje, že celkový objem obchodu Británie je o O 15 procent nižší než by to bylo, kdyby to zůstalo v Evropské unii. Dlouhodobá produktivita je o 4 procenta nižší, než by to bylo kvůli obchodních bariér s Evropou.
Produktivita zaostávala ještě před Brexit, ale prasknutí s Evropou problém zkomplikovalo nejistotou setí, která chlazela soukromé investice. Roky mezi referendem a formálním odjezdem Británie na konci roku 2020 byly ochrnuty debatou o podmínkách jeho odchodu.
V polovině roku 2022 byly investice do Británie o 11 procent nižší, než by to bylo bez Brexitu, na základě modelu Johna Springforda, který použil koš srovnatelných ekonomik, aby stál v Brexitské Británii. Podle pana Springforda, člena Centra pro evropskou reformu, Think Tank v Londýně, byl obchod se zbožím o 7 procent nižší a hrubý domácí produkt o 5,5 procenta nižší.
Pan Trump odstartoval ještě větší volatilitu tím, že uložil, zdvojnásobil a poté zastavil různé tarify. Jeho činy samozřejmě ovlivňují desítky zemí, nejdramatičtější Spojené státy a Čínu. Již existují předpovědi recese a nový zápas inflace.
Brexit a jeho následky měli několik účinků druhého řádu, ekonomické i politické. Plán paní Trussové na snížení daní financovaných dluhů, které byly poháněny touhou skočit na britskou torpidní ekonomiku, místo toho vyvolaly výprodej britských vládních dluhopisů, protože investoři z jejích návrhů vzpamatovali.
Podobný výprodej amerických dluhopisů začal minulý týden s dalekosáhlými důsledky pro Spojené státy. Rostoucí výnosy dluhopisů vyvíjejí tlak na vlády, protože to znamená, že musí zaplatit více za půjčení finančních prostředků. Sell-off také destabilizují, protože signalizují hlubší úzkost ohledně věrohodnosti země.
V případě Británie obavy z úvěrové krize přinutily paní Trussovou, aby ukryla daňové škrty a brzy ztratila práci. Zatímco to uklidnilo trhy, zanechal mezi investory o Británii zbytek pochybností. Hypoteční sazby zůstaly zvýšené měsíce, což odráží co jeden analytik nemilé označení „Moron Premium“
Tato skittishness mezi investory omezila britský kancléř státní pokladny Rachel Reeves, od odvážnějších opatření k dobití ekonomiky. Minulý týden premiér Keir Starmer vyloučil uvolnění fiskálních omezení vlády a citoval zpětné úpravy experimentu s volným trhem paní Trussové.
„Tvrdil bych, že důvodem, proč máme takového konzervativního kancléře, je kvůli zkušenosti, kterou jsme měli s Trussem,“ řekl pan Malloch Brown. „Přímo se to souvisí s tím, že nechce znovu vyvolat příhradový efekt.“
Na rozdíl od Británie mají Spojené státy stále světovou výchozí měnu v dolaru a až do minulého týdne zůstaly poklady pro investory útočištěm. Ekonomové však předpovídají, že oba budou pod panem Trumpem vystaveni většímu tlaku.
„Důvěra byla otřesena, vigilaci Bond jsou ostražitější,“ řekl Richard Portes, profesor ekonomiky na London Business School. „Lidé jsou nyní mnohem citlivější na nesrovnalost politiky a nezodpovědnost politiky.“
Brexit také snížil vliv Británie na diplomatickou fázi, což se teprve nedávno začalo získat zpět se snahou pana Starmera jednat jako most mezi Evropou a Spojenými státy.
Ústup pana Trumpa z Ameriky jako bezpečnostního deštníku pro NATO přivedl Británii blíže k Evropě. Ale Britoni stále zápasí s dědictvím Brexitu. Například obranná smlouva s Evropskou unií je držena podle žádosti Francie, aby Británie učinila ústupky na rybářská práva – starý kaštan z jednání Brexitu.
Analytici tvrdí, že nejdelší účinek Brexitu může být na politiku. Roky hořké debaty se rozdělily a radikalizovaly konzervativní stranu, která se řídila od roku 2010 do roku 2024 záplatou politik imigrace a obchodu, která odrážela těžkopádnou koalici za Brexit.
Někteří Brexiteers tlačili vizi Británie jako nízko zdanině, lehce regulovaný, volně obchodovací národ-Singapur-on-Thames, v jejich catchphrase. Jiní chtěli silnější státní roli v ekonomice, aby chránili pracovníky v levicovém zázemí před otevřenými hranicemi a zpustošením globální ekonomiky.
Tyto rozpory vyústily v politiky, které se často zdály v rozporu se zprávou Brexitu. Británie například zažila rekordní nárůst čisté migrace v letech poté, co opustila Evropskou unii. Rozdíl byl v tom, že více z těchto přistěhovalců pocházelo z jižní Asie a Afriky a méně ze střední a jižní Evropy.
Brexitovi podporovatelé prodali projekt jako magickou kulku, která by vyřešila problémy způsobené globalizační ekonomikou – ne na rozdíl od tvrzení pana Trumpa, že tarify by byly požehnáním veřejné peněženky a lékem na nerovnosti globálního obchodu. V žádném případě odborníci uvedli, že taková všeléka existuje.
„Pravda je, že Brexit nenapravil žádné problémy způsobené deindustrializací,“ řekl Tony Travers, profesor politiky na London School of Economics. „Pokud je něco, Brexit je zhoršil.“
Frustrace z ekonomiky a imigrace patřily mezi důvody, proč voliči minulý rok zametli konzervativci ve prospěch Labour Party pana Starmera. Jeho vláda se však s těmito otázkami potýkala a také s pohmožděnými následky britského rozvodu s Evropou.
Koalice pana Trumpa Maga má některé ze stejných ideologických poruchových linií jako Brexiteers, a staví ekonomické nacionalisty, jako je Stephen K. Bannon proti globalistům, jako je Elon Musk. To vedlo analytiky k přemýšlení, zda politika po Trump ve Spojených státech bude vypadat hodně jako post-Brexitská politika v Británii.
„Brexit způsobil hluboké poškození konzervativní strany,“ řekl profesor Travers. „Bylo to učiněno nevyvolatelným, protože je to roztrženo frakcemi. Bude republikánská strana podobně frakcionalizována po Trumpovi?“
