Málem jsem zemřel na alkoholismus – ale smysl života jsem našel v záchraně pouličních psů
Niall Harbison byl na pokraji smrti, sám, na JIP v Thajsku poté, co v roce 2020 požil obrovské množství alkoholu a valia, když se sám se sebou dohodl.
„Právě jsem řekl… musím ve svém životě udělat něco smysluplného,“ řekl The Post.
„Bylo mi asi 41, bylo mi mizerně a skončil jsem na pohotovosti,“ řekl Harbison, který opustil úspěšnou kariéru podnikatele v sociálních sítích a soukromého kuchaře v Dublinu a natrvalo se přestěhoval do jihovýchodní Asie.
Harbison, kterému je nyní 46, prosil o další život – slíbil, že ho nenechá promarnit.
„Pokud přežiju, udělám něco, co skutečně změní svět, a vždy jsem měl rád psy, tak jsem začal krmit pouliční psy,“ vzpomínal.
O pět let později ušel Harbison dlouhou cestu. Krátká videa, která zveřejnil online, ukazující, jak krmí psy, se rychle stala virální – uživatelé sociálních sítí z celého světa nabídli pomoc.
„Rozhodně jsem nečekal, že se z toho stane něco tak velkého,“ řekl ze svého domova na ostrově Koh Samui – oblíbené turistické destinaci 300 mil jižně od Bangkoku.
S více než 1 milionem sledujících na Instagramu, X a TikTok vybudoval Harbison neziskovou organizaci, Šťastný Doggokterý se věnuje snižování populace toulavých psů na celém světě a zároveň vzdělává lidi v osvědčených postupech, jak udržet čokl v bezpečí a šťastný.
Každé ráno před východem slunce naskočí Harbison na moped a vydá se nakrmit pouliční psy roztroušené po Koh Samui.
„Krmím 100 pouličních psů. Dělám to v 7 hodin ráno na svém mopedu,“ řekl. „Než bude horko nebo rušno.“
Žádný den ale nejde podle plánu.
„Psa mohlo srazit auto, šest štěňat mohlo být vyhozeno u silnice, mohl tam být postřelený pes,“ řekl.
„Od té chvíle se toho dne může stát opravdu cokoliv.“
Chaos je neustálý.
„Je to šílené. Chci říct, neexistuje den, který by byl stejný,“ řekl Harbison.
„Normálně mám v plánu dohnat admina nebo tak něco, ale psy dostaneme od 8 ráno…můžeme být opravdu kdekoli.“
Práce může být brutální. Harbison, který otevřeně hovořil o tom, jak trpí záchvaty deprese, řekl, že ho několik dní citově vyčerpává.
„Jen se tady trápím. Je tady pátek večer a já se trápím. Tento týden jsme viděli nějaké špatné věci,“ prozradil.
Několik Harbisonových záchranářů se stalo obětí násilí, včetně jednoho psa, který byl několikrát bodnut do břicha, a dalšího, který utrpěl střelná zranění.
„Je to velmi, velmi emocionálně vyčerpávající. Jsou chvíle, kdy nemůžu. Zmocňuje se mě to a musím si prostě na hodinu lehnout do temné místnosti,“ řekl.
Harbison se stále pohybuje, řekl, protože nikdo jiný to neudělá.
„Jediná věc, která mě drží v chodu, jsou psi. Nemají nikoho, na koho by se mohli spolehnout, takže jim musíte pomoci a pokusit se přejít k dalšímu.“
Toto řešení bylo testováno více než jednou. Harbison byl dvakrát konfrontován místními obyvateli při krmení psů – jednou mužem s nožem, jindy někým, kdo vypadal, že má zbraň.
Násilí, řekl, pramení méně ze zloby jako z kultury a přežití.
„Je to spíše společenský problém než jeden člověk s problémem zvládání hněvu.“
„Tito chlápci budou farmáři kuřat nebo budou mít buvoly a najednou se objeví banda toulavých psů, kteří možná sežerou jedno z jejich kuřat. Pravidlo země je, že můžete psa zastřelit.“
Místo toho, aby se hněv setkal s hněvem, snaží se modelovat něco jiného.
„Mohl bych se jen zlobit na lidi, kteří toho psa zastřelili,“ řekl Harbison.
„To, že se bílý člověk zlobí, se ve skutečnosti moc nezmění. Musím změnit celou kulturu prostřednictvím laskavosti, budování komunity a vzdělávání.“
Harbison nyní dohlíží na rozsáhlou záchrannou operaci s týmem 22 zaměstnanců — kuchařů, zdravotníků a terénního personálu, kteří se starají o 1200 psů, které Happy Doggo denně krmí.
„Máme teď jako nemocnici a snažíme se vybudovat mobilní kliniku,“ řekl. Cílem společnosti Harbison je rozšířit sterilizační kampaň, aby se snížil počet pouličních psů a zároveň vzdělával místní obyvatele, jak se o špičáky co nejlépe starat.
„Příští rok je tam, kde přichází velký růst. Půjdeme na 40 nebo 50 (zaměstnanců), protože stavíme tyto mobilní kliniky,“ řekl.
Aby pomohl financovat expanzi, Harbison obrátil svou pozornost k nepravděpodobné výzvě – běžet Bangkok Marathon s pouhým měsícem na přípravu.
„Měli jsme schůzku a bylo to jako: ‚Ach, musíme získat ty peníze‘,“ řekl.
„A říkal jsem si: ‚Dobrá, sakra, udělám ten maraton‘.“
Původně plánoval trénovat přes šest měsíců, ale stále to odkládal.
Harbison řekl, že závod získá peníze na nové mobilní veterinární kliniky – dodávky vybavené k cestování do venkovských thajských komunit, kde jsou toulaví psi často zastřeleni nebo opuštěni.
Maraton, dodal, je také osobní.
„Takže mám jen 30 dní tréninku, takže to bude ještě těžší než normální maraton – ale je to pro psy,“ řekl Harbison.
Běh, vysvětlil, je součástí něčeho většího. Kromě finanční sbírky se honí to, čemu říká celoživotní poslání: snížit 500 milionů pouličních psů na světě na polovinu.
Aby se tam dostal, spoléhá na tři pilíře – sterilizaci, vzdělávání a legislativu – rámec, o kterém věří, že může proměnit malé záchrany v trvalou změnu.
„Můžu udělat trochu na místě a vybrat nějaké peníze a zapojit lidi,“ řekl Harbison.
„Ale vím, že potřebuji přimět vlády, aby se změnily. Jsou to oni, kdo může udělat skutečný rozdíl.“
