Pět let poté, co opustila Evropskou unii, možná Británie konečně našla novou roli na globální scéně – koncert, který vypadá zvědavě jako jeho starý.
Za zběsilého několika týdnů od prezidenta Trumpa zvýšila transatlantickou alianci S jeho předehry do Ruska a Rift s Ukrajinou se britský premiér Keir Starmer pokusil jednat jako most mezi Evropou a Spojenými státy.
Pan Starmer a jeho nejlepší pomocníci Poraden prezident Volodymyr Zelsky z Ukrajiny Při telefonních hovorech a osobních setkáních o tom, jak opravit ploty s panem Trumpem po jejich zasedání v Bílém domě. Předseda vlády energicky loboval za americký prezident za záruky bezpečnosti, aby odradil prezidenta Vladimíra V. Putina z Ruska z budoucí agrese.
Ve své vysoce drátové diplomacii pan Starmer oživuje roli Británie, která se běžně hraje před Brexit. Má srovnání s Tonym Blairem, předchozím premiérem práce, který se pokusil zprostředkovat mezi prezidentem Georgem W. Bushem a evropskými vůdci v plném vedení do irácké války v roce 2003.
Budování mostů pana Blaira nekončilo dobře, samozřejmě: Francie a Německo se odmítly připojit k „Koalici ochotného“ pana Bushe proti Iráku a Británii Zarovnání zámku Se Spojenými státy rozrostly své vztahy se svými evropskými sousedy.
Nyní, jak pan Starmer dává dohromady nový „Koalice ochotného„Aby chránil Ukrajinu, čelí podobně složitému vyrovnávacímu aktu. Drží se poblíž Spojených států a snaží se maršála evropského vojenského odrazujícího odrazujícího natolik, aby přesvědčil pana Trumpa, aby poskytoval americkou leteckou potah a zpravodajskou podporu vojákům míru.
V sobotu si pan Starmer svolává setkání virtuálního summitu až 25 vůdců, z Evropy, NATO, Kanady, Ukrajiny, Austrálie a Nového Zélandu, až po shromáždění své koalice, kterou Británie spočívá ve Francii. Očekává se, že oznámí další země, které budou poskytovat jednotky nebo logistickou podporu koalici, která je navržena jako štít proti Rusku po mírovém urovnání s Ukrajinou.
Po rozhovoru s vůdci pomocí videokonference bude pan Starmer pravděpodobně pokračovat ve své lobbistické kampani s panem Trumpem za bezpečnostní záruky – úsilí, které sdílí Prezident Emmanuel Macron Francie.
Zda pan Starmer a pan Macron uspějí, je hádání, vzhledem k tomu, že pan Trump se otočil mezi hořkou Zdůvodnění Ukrajiny a hrozby ukládat sankce na vzpomínající Rusko. Pan Putin tento týden opatrně reagoval na nabídku 30denního příměří Ukrajiny a Spojených států, zatímco odmítl veškeré rozhovory o evropské mírové síle.
„Samozřejmě existuje riziko,“ řekl Peter Ricketts, britský diplomat, který působil jako poradce pro národní bezpečnost premiérovi Davidovi Cameronovi. „Ale myslím si, že Starmer vidí větší riziko katastrofy, které se lze vyhnout.“
Pan Blair, řekl, selhal jako most, protože divize mezi evropskými národy nad Irákem byly nepřekonatelné. Výzva pana Starmera je nevyzpytatelný americký prezident, který se zdá být odhodlaný resetovat vztahy s Ruskem a je otevřeně nepřátelský vůči Evropské unii.
„Starmer se bude snažit, aby si nemusel vybírat mezi Evropou a USA,“ řekl Ricketts. Když se jednal s panem Trumpem, dodal: „dělá ho zranitelným vůči náhlým výpadkům, ale zatím se mu podařilo zůstat na laně.“
Pan Starmer, řekl, mu pomohl jeho ostřílený a široce respektovaný poradce pro národní bezpečnost, Jonathan Powell, který odcestoval do Kyjeva, ukrajinského hlavního města, aby pomohl položit základy pro sbližování pana Zelenského s Bílým domem a do Washingtonu tento týden konzultovat s poradcem pana Trumpa Michael Waltz.
Pan Powell, jednorázový náčelník štábu pana Blaira, působil jako britský hlavní vyjednavač pro dohodu o Velkém pátek, který ukončil desetiletí sektářského násilí v Severním Irsku. Byl také po ruce pro neplodné úsilí pana Blaira, aby ve vojenské kampani proti Iráku přinesl Francii a Německo.
Ještě předtím, než se krize nad Ukrajinou vypustila, vláda pana Starmera hledala bližší vazby s kontinentem, a to nejen o obraně a bezpečnosti, ale také o obchodu a hospodářskou politiku.
Ale díky Brexitu se zdá, že pan Trump umístí Británii do jiné kategorie než Evropská unie, což může pomoci učinit panu Starmerovi efektivnější makléř. Prezident například navrhl, že nemusí zacílit na Británii s rozsáhlými tarify, ačkoli ji nevysloužil z globálního tarifu na ocel a hliník.
„Mít jednu nohu dovnitř, jedna noha je pro Spojené království v současném kontextu dobrá věc,“ řekl Mujtaba Rahman, analytik skupiny Eurasia Group Political Risk, „ale pouze pokud zůstaneme v současném stavu falešné války.“
„Pokud se to stane skutečným transatlantickým trhlin,“ pokračoval pan Rahman, „pak je lepší mít ochranu, kterou EU nabízí, alespoň v některých oblastech.“ A v takovém kontextu by Spojené království řídilo věci lépe, kdyby měla dvě nohy. “
Zpočátku bylo opětovné zapojení pana Starmera s blokem zřetelně půl kroku. Poté, co loni v červenci přišel k moci, se rozhodl opravit post-Brexitské vztahy v různých evropských hlavních městech, ale vyloučil dvě nápadná opatření, která by mohla výrazně posílit obchod: opětovné propojení na blok obřího jednorázového trhu a jeho celní unie.
Jeho opatrný přístup, jak tvrdí analytici, je zakořeněn ve strachu z rozzlobení voličů podporujících Brexit a dává munici Nigelovi Farageovi, šampionovi Brexitu a vůdce proti imigrační straně, Reform UK, která se v průzkumech veřejného mínění objevila.
Šokové vlny způsobené nedávnými prohlášeními pana Trumpa na Ukrajině a Rusku však některé zátarasy zametly k širšímu resetu. Poskytli politickou obálku pana Starmera, přičemž i ti, kteří jsou napravo v Británii, uznali potřebu větší koordinace na evropskou obranu.
„Změní to celý kontext a staví vše ostatní v perspektivě,“ řekl pan Ricketts, který sloužil jako velvyslanec ve Francii.
Ivan Rogers, bývalý britský velvyslanec v Evropské unii, uvedl, že diplomatické těžké zvedání pana Starmera zapůsobilo na další evropské vůdce, kteří si zvykli na Británii, která byla buď nepřítomná nebo vágně antagonistická.
„To vše připomnělo lidem, že se Britové znovu zapojili a mohli být vážnější,“ řekl pan Rogers. „Nyní čelíte takové existenciální krizi v EU, že se nálada trochu změnila.“
To by mohlo otevřít cestu k hlubšímu britskému opětovnému zapojení, zejména pokud se Evropané rozhodnou zvýšit spolupráci s vojenskými výdaji vytvořením nové iniciativy mimo stávající struktury Evropské unie. Taková iniciativa by mohla zahrnovat země, včetně Británie, souhlasit se společnými standardy v otázkách, jako jsou vojenské dotace a zadávání zakázek zbraní.
To by v podstatě „vytvořilo obranný jednotný trh, který tam nikdy předtím nebyl,“ řekl pan Rogers.
Pro všechny potenciální vzhůru nohama pan Rogers, který během irácké války pracoval v Downing Street, uvedl, že se obával, že britská role transatlantického mostu bude bránit jeho úsilí o využití svého statusu po Brexitu, aby se vyhnul tarifům uloženým panem Trumpem.
„Mám obavy, že by se ostatním mohlo zdát, že Spojené království to chce mít obojí,“ řekl pan Rogers. „Chceme být mostem, mít transatlantickou alianci, být pro něj ústřední, a zároveň argumentovat, že se velmi liší od EU a USA nás mohou osvobodit od své celní akce.“
„Je to trochu obtížné,“ řekl, „spustit oba argumenty najednou.“
