Indie a Pákistán se zdánlivě stáhli z pokraje. Ale tolik bylo nové ohledně chaotického čtyřdenního střetu nepřátel jaderných zbraní a tolik podkladových akcelerantů zůstává nestabilní, že není jen málo, co by naznačovalo, že příměří představuje jakýkoli návrat ke starým vzorům omezení.
Nová generace vojenské technologie podpořila závratnou leteckou eskalaci. Na pódium připravily vlny a leteckých úderů a antiaircraft volejsů s moderními zbraněmi. Brzy se k nim připojili poprvé zbrojené drony en masse podél staré linie kontroly v Kašmíru – stovky z nich na obloze, zkoumající obranu každého národa a zasažení bez rizika pro jakéhokoli pilota.
Poté rakety a drony procházely kolem pohraničních oblastí a hluboko do indických a pákistánských území, přímo zasáhly základny o vzduchu a obraně, což vedlo k strašlivým hrozbám a nejvyšší úroveň vojenské pohotovosti.
Zdá se, že teprve tehdy se mezinárodní diplomacie – klíčový faktor v minulých pullbackech mezi Indií a Pákistánem – zabýval vážně, což se cítilo jako poslední minutu před katastrofou. V nové globální kapitole definované nebezpečnými konflikty, rozptýlenými vůdci a ustupujícím pocitem mezinárodní odpovědnosti za udržování míru se bezpečnostní síť nikdy nezdála tenčí.
„Historicky návrat zpět, mnoho z indicko-Pákistánských konfliktů bylo zastaveno kvůli vnějšímu zásahu,“ řekl Srinath Raghavan, vojenský historik a strategický analytik.
Pan Raghavan poznamenal, že ani jedna země nemá významnou vojenskou průmyslovou základnu, a potřeba se spoléhat na prodej zbraní ze zahraničí znamená, že vnější tlak může mít účinek. Pozice obou stran se však tentokrát zdály extrémnější, a zejména Indie chtěla zjistit, zda by mohla dosáhnout výsledku odlišného než v předchozích konfliktech.
„Myslím, že existuje silnější druh odhodlání, jak se zdá, že na straně indické vlády se ujistit, že Pákistánci nemají pocit, že se mohou jen dostat pryč nebo dostat rovnoměrně,“ řekl. „Což je rozhodně součástí eskalační věci. Zdá se, že obě strany mají pocit, že to nemohou nechat konec s druhou stranou pocit, že nějak dostali navrch.“
Politická realita v Indii a Pákistánu – každá sevřená zakořeněným náboženským nacionalismem – se po boji nezměnila. A to vytváří snad nejsilnější tlak na druh konfrontace, která by se mohla znovu vymknout z ruky.
Pákistánu dominuje vojenské zařízení, které potlačilo civilní instituce a řídí je generál tvrdé linie, který je produktem desetiletí úsilí o islamizaci ozbrojených sil. A triumfalismus hinduistického nacionalismu, který přetváří indickou sekulární demokracii jako zjevně hinduistický stát, poháněl nekompromisní přístup k Pákistánu.
V neděli stále neexistovala náznak, že by Pákistán nebo Indie mohly opravit své diplomatické vztahy, které byly mrazivé ještě před vojenskou eskalací, nebo zmírnily vízové omezení navzájem. A Indie se nezdálo, že by ustoupila od svého prohlášení, že by již nesplňovala říční smlouvu mezi oběma zeměmi – kritickým faktorem Pákistánu, který uvedl, že jakékoli úsilí o blokování vodních toků bude považováno za válečný akt.
Jiskrou pro poslední boje byl teroristický útok na indickou stranu Kašmíru, který 22. dubna zabil 26 civilistů. Indie obvinila Pákistán z podpory útočníků. Pákistán popřel jakoukoli roli.
Krize ukončila šestileté klid, ve kterém indická vláda premiéra Narendry Modi zaujala do Pákistánu dvoubodový přístup: pokusila se izolovat svého souseda s minimálním kontaktem a posílit bezpečnost doma, zejména těžce militarizací indické strany Kašmíru.
Indie, která byla zavedena vzorec eskalační vojenské akce v reakci na teroristické útoky v letech 2016 a 2019, se vzala do pozice maximální reakce. Po útoku minulého měsíce byl politický tlak na výkonné vojenské reakce okamžitý.
Volby pro indickou armádu však nebyly snadné. Veřejně to spustilo poslední přímý střet s Pákistánem, v roce 2019, kdy klesl přepravní vrtulník a když pákistánské síly sestřelily indické bojové letadlo z sovětské éry a zachytily jeho pilota.
Snaha pana Modiho od té doby modernizovat svou armádu, vylévání miliard dolarů, bylo omezeno omezeními dodávek způsobených Ruskou válkou na Ukrajině. Indie byla také zdůrazněna čtyřletým potyčkou na své himálajské hranici s Čínou, kde před několika měsíci zůstaly desítky tisíc vojáků.
Když minulý týden přišel čas použít sílu proti Pákistánu, Indie chtěla dát tuto ztracenou prestiž a ty minulé potíže za ním. Snažil se také ukázat nový, svalnatý přístup na světové scéně, který je schopen ovládat nejen svou rostoucí ekonomickou a diplomatickou moc, ale také vojenská.
Západní diplomaté, bývalí úředníci a analytici, kteří studovali dynamiku mezi Indií a Pákistánem, uvedli, že Indie vyšla z tohoto posledního konfliktu a vypadala asertivně a agresivně a možná si stanovila nějakou novou úroveň odstrašování s Pákistánem.
Ale způsob, jakým se hraný boj nenavrhoval, nenavrhoval zlepšení na provozní nebo strategické úrovni, uvedli.
Ve svém úvodním kole leteckých úderů se Indie ve středu zasáhla cíle hlouběji uvnitř nepřátelského území, než tomu bylo za desetiletí, a podle všech účtů zasáhly dostatečně blízko k zařízením spojeným s teroristickými skupinami, že by si mohla nárokovat vítězství.
Každý den, který následoval, byl naplněn jazykem z Indie i Pákistánu, což naznačuje, že dosáhli toho, co chtěli, a byli připraveni k omezení. Ale každou noc byla plná násilí a eskalace. Tradičnější dělostřelecké volely přes hranice se stále intenzizovaly, což přináší nejtěžší ztráty na životě. A drony a letecké údery rostly stále odvážnější, dokud nebyly zaměřeny na nejcitlivější vojenské a strategické lokality každé země.
Zdálo se, že to, co konečně vyvolalo intenzivní diplomatický tlak ze Spojených států, s jasnou pomocí na zemi od Saudů a dalších států Perského zálivu, nebylo jen to, že cíle se blížily k citlivým místům – ale také to, co by další krok v rychlém eskalačním žebříku mohl znamenat.
Krátce předtím, než byl v sobotu oznámen o příměří, indičtí úředníci již signalizovali, že jakýkoli nový teroristický útok proti Indickým zájmům bude splněn s podobnou úrovní síly.
„Opustili jsme budoucí historii Indie, abychom se zeptali, jaké politicko-strategické výhody, pokud existují, byly získány,“ řekl gen. Ved Prakash Malik, bývalý náčelník indické armády.
Kumar Day přispělo hlášení.
