Pan Abed řekl, že se mu ulevilo, když Izraelci přinesli dalšího záchranáře červeného půlměsíce Asaad al-Nasasra, stále naživu, přes skupinu zadržených. V poutech a zavázanýma očima mu pan Al-Nasasra zašeptal, co věděl o jejich kolegů, vzpomněl si pan Abed.
Dva vypadali zraněni, jeden z nich vážně, řekl mu pan al-Nasasra. A naposledy je viděl, vzpomněl si pan al-Nasasra, další dva recitovali Shahadu.
Jeden izraelský voják zněl triumfálně, když se pan Abed zeptal na ostatní pracovníky sanitky, vzpomněl si. „Vaši kolegové – všichni jsou pryč!“ V rozbité arabštině mu to posměšně řekl, řekl záchranář.
„Kéž Bůh má milosrdenství na svých duších,“ vzpomněl si pan Abed a odpověděl.
Další voják mu řekl také v Broken Arabic, že Bůh vzal „ty teroristy“ do pekla.
Nakonec vojáci vedli pana Al-Nasasru, dalšího záchranáře, pryč. Podle Červeného půlměsíce stále chybí.
Toho odpoledne Dr. Al-Bardawil a pan Abed uvedli, že byli požádáni, aby pomohli vojákům tím, že řekli velké skupině civilistů, kteří se shromáždili v této oblasti, aby evakuovali oblast. Poté, co to udělali, byli propuštěni, řekli.
Spěchal pryč, pan Abed opustil bundu, průkazní kartu a bankovní kartu za sebou.
Jeho rodiče panikařili, protože o útocích slyšeli.
„Ujišťuji mě, že jsi v pořádku, drahý synu,“ jeho matka, Somaya Abed, 49, mu poslala ten den v 7:52, podle zprávy, kterou předvedla reportéra New York Times.
Neexistovala žádná odpověď, dokud byl pan Abed propuštěn kolem 16:00, který okamžitě zavolal svému otci.
„Jsem konečně venku a v bezpečí,“ řekl mladší pan Abed.
Ale po hodinách opakovaných bití mohl sotva chodit, řekl. Vozidlo červeného půlměsíce ho muselo přivést domů.
