Papež Lev XIV. se modlí na místě výbuchu v Bejrútském přístavu v roce 2020, utěšuje příbuzné obětí poslední den cesty
Papež Lev XIV. se v úterý modlil na místě smrtící exploze v přístavu Bejrút v roce 2020, která se stala symbolem libanonské dysfunkce a oficiální beztrestnosti, když poslední den své první zámořské cesty nabídl libanonskému lidu slova útěchy.
Příbuzní některých z 218 lidí zabitých výbuchem drželi fotografie svých milovaných, když Leo dorazil na spálené místo.
Pak stáli vedle sebe, když každého zdravil v řadě: Leo je chytil za ruce, promluvil ke každému z nich a prohlížel si fotografie.
Emocionální setkání se odehrálo vedle pláště posledního obilného sila stojícího na místě zničeném výbuchem ze 4. srpna 2020 a v jeho stopách zapálených hromadách spálených aut.
Exploze způsobila škody za miliardy dolarů, když ve skladišti explodovaly stovky tun dusičnanu amonného.
Po pěti letech tyto rodiny stále hledají spravedlnost.
Žádný úředník nebyl odsouzen v soudním vyšetřování, které bylo opakovaně mařeno, což rozhněvalo Libanonce, pro které byl výbuch po desetiletích korupce a finančních zločinů jen posledním důkazem beztrestnosti.
„Návštěva jasně vysílá zprávu, že výbuch byl zločin,“ řekla Cecile Roukoz, jejíž bratr Joseph Roukoz byl zabit a který byl po ruce, aby se setkal s papežem. „Mělo by tam být poselství, země by měla skoncovat s beztrestností a zajistit spravedlnost.“
Když Leo v neděli dorazil do Libanonu, vyzval politické vůdce země, aby usilovali o pravdu jako prostředek míru a usmíření.
Emotivní návštěva v nemocnici
Americký papež zahájil svůj poslední den v Libanonu emotivní návštěvou nemocnice De La Croix, která se specializuje na péči o lidi s psychickými problémy.
Čekalo na něj několik povědomě vyhlížejících tváří: mladí chlapci převlečení za švýcarské gardy a kardinály a dokonce jeden v bílém jako samotný papež.
Matka představená kongregace, která nemocnici provozuje, matka Marie Makhloufová, byla zdrcena, když papeže přivítala a řekla mu, že její nemocnice se stará o „zapomenuté duše, zatížené jejich osamělostí“.
Leo řekl, že zařízení je připomínkou celého lidstva. „Nemůžeme zapomenout na ty nejkřehčí. Nemůžeme si představit společnost, která běží vpřed plnou rychlostí, lpí na falešných mýtech o blahobytu a zároveň ignoruje tolik situací chudoby a zranitelnosti,“ řekl.
Leo měl zakončit svou návštěvu mší na jiném místě podél nábřeží v Bejrútu, kde se prodíral davem ve svém zakrytém papežském mobilu.
Tisíce Libanonců se nahrnuly na místo mše a podél jeho trasy kolony, přešťastné, že se papeži konečně podařilo navštívit. Papež František se o to po léta snažil, ale nejprve ho zbrzdila ekonomická a politická krize a poté vlastní zdravotní problémy.
„Pro Libanon (návštěva) znamená hodně,“ řekla poutnice Maggie Claudine, která na Lea čekala v nemocnici. „Doufáme, že mír zvítězí, a to si přejeme. Chceme žít v pohodlí.“
Rodiny mrtvých hledají spravedlnost
Leo se snažil přinést mírové poselství Libanonu, když se vyrovnává s ekonomickou krizí, následky ničivé války Hizballáhu s Izraelem a následkem výbuchu v přístavu.
Mezi těmi, kdo Lea na místě výbuchu přivítali, byla i libanonská ministryně sociálních věcí Haneen Sayed, jejíž matka byla zabita. Další byla Mireille Khoury, jejíž 15letý syn Elias byl zabit.
Když se k ní Leo přiblížil, Khoury ukázal na budovu, kde bydleli přes přístav, kde Elias zemřel, když se poflakoval ve svém pokoji.
Khoury řekl, že Libanon se nemůže vyléčit ze svých ran bez spravedlnosti a odpovědnosti.
Byla mezi příbuznými, kteří volali po dokončení vyšetřování, které zahrnovalo dlouhý seznam politických, bezpečnostních a soudních úředníků.
Rodiny se od výbuchu scházely každý měsíc, aby uctily oběti a vyzvaly mezinárodní společenství, aby podpořilo vyšetřování výbuchu, kterému brání úředníci, kteří do značné míry odmítají spolupracovat.
„Spravedlnost je základem budování jakékoli země,“ řekla The Associated Press v rozhovoru předtím, než papež dorazil do Libanonu. „Naše děti byly zabity ve svých domovech. Byly zabity, protože někdo držel (amonný) dusičnan v hlavním přístavu města poblíž obytné oblasti.“
Khoury řekl, že papežova modlitba a podpora přinese určitou úlevu, ale řekla, že se nevzdá své snahy o spravedlnost.
„Neřeknu, že tento hněv úplně zmizí,“ řekl Khoury. „Ale myslím, že to dá určitý druh uvolnění tohoto hněvu, který je v mém srdci, dokud nebude spravedlnosti učiněno zadost.“
Osud masivních obilných sil v přístavu, která absorbovala velkou část šoku z exploze, byl také předmětem debat.
Libanonská vláda v jednu chvíli plánovala poškozená sila zbourat, ale rozhodla se proti tomu poté, co protestovaly rodiny obětí a přeživších výbuchu.
Požadovali jejich zachování jako památku a pro případ, že by mohly obsahovat důkazy užitečné pro soudní vyšetřování.
Port je mezitím z velké části opět funkční, ale stále nebyl zcela přestavěn.
