zdraví

Nová kombinovaná léčba nabízí významné výhody pro osoby s recidivujícím astrocytomem 3. stupně

Huntsman Cancer Institute na University of Utah (U) se účastnil klinické studie, která zjistila, že nový plán kombinované léčby pomohl lidem s opakujícím se astrocytomem 3. stupně, agresivní formou rakoviny mozku, žít déle.

Astrocytom je extrémně náročný diagnóza jak pro pacienty, tak pro lékaře, jako rozsah léčby a účinnost je omezená. Je neuvěřitelně obohacující být zapojen do studie jako STELLAR, která prokázala kombinovanou léčbu, která má významný přínos a nabízí neuvěřitelný potenciál pro pacienty s touto specifickou diagnózou.“


Howard Colman, MD, PhD, spoluvedoucí Neurologic Cancers Disease Center v Huntsman Cancer Institute, Jon M. Huntsman prezidentský profesor na katedře neurochirurgie v U. a hlavní řešitel studie STELLAR

Studie fáze 3 od společnosti Orbus Therapeutics hodnotila účinnost a bezpečnost léčebného plánu s použitím kombinace léku eflornithinu, sloučeniny, která se zaměřuje na enzym inhibující proliferaci nádorových buněk, a perorální chemoterapie lomustin, která se používá k léčbě různých druhů rakoviny mozku.

Do mezinárodní studie bylo zařazeno 343 pacientů ze 74 nemocnic a klinik v Severní Americe a Evropě, včetně Huntsman Cancer Institute. Všichni pacienti museli předtím podstoupit ozařování a chemoterapii a také se u nich po léčbě onemocnění opakovalo.

Do studie byli zpočátku zařazeni pacienti, kteří měli typ mozkového nádoru zvaný anaplastický astrocytom. Ale jak se lékařské definice měnily, studie nakonec zahrnovala tři typy mozkových nádorů: glioblastom, stupeň 3 IDH– mutantní astrocytom a stupeň 4 IDH– mutantní astrocytom.

Astrocytomy jsou primární mozkové nádory, které se mohou tvořit v mozku nebo páteři. IDHgen, který mutuje a předpokládá se, že řídí přeměnu normálních buněk v mozku na nádorové buňky, je nejčastějším hnacím motorem astrocytomových nádorů. Glioblastom je jiný typ astrocytomu, který je agresivnější a nezahrnuje mutace v IDH gen.

Ve studii STELLAR dostávala experimentální skupina pacientů perorálně eflornithin v kombinaci s lomustinem. Druhá polovina, kontrolní skupina, dostávala samotný lomustin.

U všech pacientů studie nezjistila žádný rozdíl v celkové míře přežití mezi kontrolní a experimentální skupinou. U pacientů se 4. stupněm nebyl také přínos eflornithinu IDH– mutantní astrocytomy nebo glioblastomy.

Ale pro pacienty se stupněm 3 IDH– mutantní astrocytom, nová léčba jim pomohla žít mnohem déle – asi 35 měsíců ve srovnání s 24 měsíci se standardní léčbou.

Colman a jeho tým také zvážili míru přežití bez progrese u každé skupiny, která měří, jak dlouho trvá, než se nemoc pacienta po zahájení léčby zhorší. Pro pacienty se stupněm 4 IDH– mutantní astrocytom nebo glioblastom, nedošlo k významnému zlepšení. Ale, stejně jako v celkové míře přežití, pacienti se stupněm 3 IDH– mutantní astrocytom na kombinované terapii dopadl lépe. Pacienti užívající samotný lomustin měli střední míru přežití bez progrese 7,2 měsíce. U pacientů užívajících kombinovanou terapii lomustinem a eflornithinem byl medián více než dvojnásobný, 15,8 měsíce.

„Toto je přelomový vývoj. Pokroky v léčbě mozkových nádorů jsou zásadní pro překonání této obtížné diagnózy pro pacienty Huntsman Cancer Institute a pacienty v celé zemi,“ říká Neli Ulrich, PhD, MS, hlavní vědecká pracovnice a výkonná ředitelka Comprehensive Cancer Center v Huntsman Cancer Institute a Jon M. a Karen Huntsman prezidentští profesori v oblasti výzkumu rakoviny na oddělení pro výzkum rakoviny na oddělení UW v oddělení vědy o léčbě rakoviny UW. astrocytomem se přibližujeme k přeměně nejistoty v naději. Prostřednictvím federálně financovaného výzkumu rakoviny a silných partnerství veřejného a soukromého sektoru urychlujeme vědecké objevy a přinášíme nové, výkonné způsoby léčby pacientům, kteří je nejvíce potřebují.“

Tato klinická studie je podporována National Institutes of Health/National Cancer Institute, včetně grantu na podporu centra rakoviny P30 CA042014, a také Huntsman Cancer Foundation.

Výsledky studie byly zveřejněny v Journal of Clinical Oncology.

Zdrojový odkaz

Related Articles

Back to top button