Údery jedovatého hada jsou poprvé zachyceny v extrémních detailech prostřednictvím vysokorychlostních videí
Vědci konečně díky sérii vysokorychlostních videí vědí, jak jedovatí hadi zatínají zuby do kořisti.
Okamžik, kdy se jedovatý had vrhá za potravou, zachytili vědci na fotografiích a videu již od počátku 50. let. K úderům však dochází tak rychle – za pouhých 0,1 sekundy – že starší kamery nebyly dostatečně rychlé, aby zachytily všechny detaily. Novější terénní záznamy hadích úderů byly mezitím často omezeny nízkým rozlišením a slabým osvětlením, uvedli vědci v nové studii.
Aby vědci lépe porozuměli tomu, jak různé druhy hadů napadají jejich potravu, cestovali do Venomworld v Paříži, zařízení pro zvířata, kde spoluautor studie Remi Ksas a kolegové pravidelně extrahují jed z hadů a štírů pro lékařskou a farmaceutickou práci. Tam vyrobili falešnou kořist ze svalového lékařského gelu a při natáčení několika vysokorychlostními kamerami ji pověsili před 36 druhů jedovatých hadů.
Zatímco jsem sváděl hady, aby udeřili, „párkrát jsem ucukl,“ spoluautor studie Silke Cleurenbiolog z Monash University v Austrálii, řekl v a prohlášení.
Po nahrání více než 100 vysokorychlostních videí 36 různých druhů hadů útočících na falešnou kořist vědci zaznamenali vzorce, jak tito plazi útočí. Záznam ukázal, že většina zmijí kousla svůj cíl do 0,1 sekundy po výpadu – rychleji než reakce většiny savců, což znamená, že jejich kořist pravděpodobně neunikne. Zatímco někteří elapidové — čeleď, do které patří zmije úhyna drsná (Acanthophis rugosus) a korálový had kapský (Kluzký asp) — byli stejně rychlí jako zmije, jiným trvalo více než 0,3 sekundy, než dosáhli své kořisti.
Různé rodiny hadů vstřikovaly svůj jed také různými způsoby. Zmije udeřily rychle ze svinuté pozice, ale někdy neměly dobrý úhel na kousnutí. Pokud by k tomu došlo, zmije by vytáhla z kořisti tesák a znovu jej vložila do výhodnější polohy, než vstříkne svůj jed.
Elapidové se přiblížili záludněji a klouzali se blízko své kořisti, aby zkrátili vzdálenost, kterou museli vrhnout. Poté mírně povolili čelisti a znovu je několikrát kousli, „pravděpodobně prodloužili tok jedu do jejich kořisti,“ napsali vědci ve studii.
Tým také pozoroval dva hady z čeledi colubridů, užovku mangrovovou (Boiga dendrophila) a Fischerův stromový had (Toxicodryas pulverulenta). Tito hadi se „zadním tesákem“ vstřikují jed přes zuby do zadní části horní čelisti. Když T. prašný kousla falešnou kořist, táhla tesáky sem a tam po gelu, čímž vytvořila rány ve tvaru půlměsíce, které jí mohou pomoci dodat co nejvíce jedu.
Budoucí studie by mohly určit, zda má velikost kořisti nějaký vliv na útok hadů, napsali vědci ve studii.
