Navzdory pokrytí méně než 1% světové oceánské oblasti poskytuje Bengálská zátoka téměř 8% globální produkce rybolovu. | Foto kredit: L. Balachandar
Silné a slabé monzuny mohou ovlivnit námořní produktivitu v Bengálském zálivu, studie zkoumající výkyvy v indickém letním monzunu (ISM) za posledních 22 000 let. Námořní produktivita je zástupcem pro růst planktonu – hlavním zdrojem výživy pro vodní život. Studie je významná vzhledem k tomu, že několik klimatických modelů varuje před významným narušením monzunu pod dopadem oteplování způsobeného člověkem.
Studie, která se objevuje v recenzovaném recenzi Geoscience přírodySpojili vědci z Indie, Číny, Evropy a Spojených států.
„Analýzou jejich chemie a sledováním hojnosti určitých typů, které se daří v produktivních vodách, jsme rekonstruovali dlouhodobé změny v srážkách, teplotách oceánu a mořském životě v Bengálském zálivu,“ řekl Kaustubh Thirumalai z University of Austin a hlavní autor studie. „Tyto chemické signály nám společně pomohly pochopit, jak monzunové a oceánské podmínky reagovaly na změny globálního klimatu za posledních 22 000 let.“
Navzdory pokrytí méně než 1% světové oceánské oblasti poskytuje Bengálská zátoka téměř 8% globální produkce rybolovu. Jeho pobřežní vody bohaté na živiny jsou životně důležité pro hustě obydlené komunity podél jeho břehů, z nichž mnozí se silně spoléhají na rybolov pro jídlo a příjem.
„Miliony lidí žijících podél Bengálského zálivu se spoléhají na moře pro bílkoviny, zejména z rybolovu,“ řekl Yair Rosenthal z Rutgers University a spoluautor. „Produktivita těchto vod – schopnost oceánu podporovat růst planktonu – je základem webu pro mořské potraviny. Pokud produktivita oceánu klesá, bude mocně ovlivnit ekosystém, nakonec sníží zásoby ryb a ohrožující bezpečnost potravin pro pobřežní komunity.“
Studie zjistila, že jak abnormálně silné, tak slabé monzuny v historii způsobily velké narušení míchání oceánu, což vedlo k 50% snížení potravin pro mořský život v povrchových vodách. K tomu dochází proto, že podmínky extrémních monzunů narušují vertikální pohyb vody bohatých na živiny z hlubokého oceánu na povrch, kde plankton-základna potravinového řetězce-spláchne.
Pro rekonstrukci minulých oceánských podmínek vědci analyzovali zkamenělé skořápky foraminifery, malé jednobuněčné mořské organismy, které zaznamenávají environmentální údaje ve svých skořápkách uhličitanu vápenatého. Tyto mikrofosilie byly získány ze sedimentů z mořského dna vědci na palubě Joides ResolutionVýzkumná loď působící v rámci programu Mezinárodního objevu oceánu.
Vědci zjistili, že mořská produktivita během období jako Heinrich Stadial 1 prudce poklesla (studená fáze mezi 17 500 a 15 500 lety) a časný holocén (asi 10 500 až 9 500 lety), kdy byly monzuny buď neobvykle slabé nebo silné. Monzunové srážky přímo ovlivňují odtok řeky do Bengálského zálivu a mění slanost oceánu a oběh. Když se na povrchu hromadí příliš mnoho sladké vody, zabraňuje míchání živin. Naopak slabé monzuny snižují směs poháněné větrem, také hladovějící povrchové vody živin.
„Oba extrémy ohrožují dostupnost zdrojů mořských zdrojů,“ řekl Thirumalai.
Porovnáním starověkých vzorců s moderními údaji o oceánu a projekcemi v oblasti klimatu vědci identifikovali „znepokojující“ podobnosti, uvedli autoři ve svém prohlášení. Budoucí scénáře naznačují, že teplejší povrchové vody a silnější odtok sladkovodních vod-kondice spojené s minulými kapkami mořské produktivity. Slabší budoucí větry se navíc nemusí prorazit stratifikací oceánu a obnovení cyklování živin.
Publikováno – 29. dubna 2025 11:19
