Joel Krosnick, dlouholetý violoncellista z Juilliard String Quartet, zemře v 84

Joel Krosnick, obdivovaný dlouholetý violoncellista Juilliard String Quartet, který pomohl utvářet její šampionát nové americké hudby stejně jako její závazek vůči klasice, zemřel 15. dubna v jeho domě v Hastings-on-Hudson, NY mu bylo 84.

Jeho smrt z rakoviny pankreatu byla oznámeno Na Juilliard School v New Yorku, kde byl pan Krosnick vedoucím violoncello a učil 50 let.

Hra pana Krosnicka kombinovala dva charakteristické znaky renomovaného stylu Juilliard String Quartet: intenzita a přesnost. V ideálním případě byl vhodný k zdědění pláště svých dvou violoncellistických předchůdců v jednom z nejdéle žijících smyčcových kvartet na světě-a byl s kvartetem, známým jako Juilliard, déle než buď, od roku 1974 do svého odchodu do důchodu v roce 2016.

Od začátku, 70 let před odchodem pana Krosnicka, se Juilliard zavázal hrát novou hudbu se stejnou oddaností, kterou přinesl klasický repertoár, a hrát klasiku, jako by byli nový. Pan Krosnick šel přímo spolu, stejně jako doma s abstraktní intenzitou violoncello cadenza v smyčce Elliott Carterovy smyčcové kvartet č. 2 jako u oduševnělých meditací Beethovenova kvarteta č. 16 v F (op. 135) nebo špinavou turbulencí Bartokových kvartetů.

Zaznamenal kompletní kvartety všech tří skladatelů se svými kolegy hráči a v letech 1977 a 1984 získali Grammy Awards za jejich nahrávky Schoenberga a Beethovena.

Typickým pro hodnocení příspěvku pana Krosnicka byl přínos autoritativního britského časopisu Gramophone, který v roce 1980 psal o pomalém pohybu Juilliardova záznamu Schubertova strunného kvarteta č. 15 v G Major, což poznamenává: „Vilence odpovídá náladě k dokonalosti, a tempa je přesně posuzována.“

Se svým dlouholetým hudebním partnerem měl klavírista Gilbert Kalish pan Krosnick také aktivní sólovou kariéru, dával recitály ve Spojených státech a Evropě a nahrával díla Prokofjeva, Hindemith, Debussy, Janacek a další, obecně kriticky uznání.

Oslavovaly se také jeho ztvárnění současných umělců. Z nahrávání, které on a pan Kalish vytvořili z Carterovy violoncello Sonata, Gramophone v roce 1973 napsal, že „výkon obou umělců je velkolepý“. A v roce 1992 časopis nazval nahrávku Carterových kvartetů pana Krosnicka s jeho kolegy Juilliard „Monumentally Authoritative“.

Tato oddanost hudbě své doby formovala recitální repertoár pana Krosnicka. V roce 1984 provedl v divadle Juilliard v New Yorku sérii šesti koncertů s názvem „Violoncello: americká retrospektiva 20. století“. Prvního koncertu, s panem Kalishem, který představoval díla Ralpha Shapeye, Henryho Cowella a prvního housle Juilliard, Robert Mann, kritik New York Times Donal Henahan napsal„Jak pan Krosnick, tak pan Kalish se vrhli do své práce s obrovskou energií a odhodláním. Jejich reakce na rozmanitý kompoziční styly programu byla citlivá a jejich společná virtuozita by stěží mohla být důkladněji poskytnuta do služby hudby.“

Pan Krosnick hluboce věřil ve skladatelích své doby, jeho dcera Gwen, také violoncellistka, v rozhovoru uvedla: „Jejich hudba na něj záležela. Miloval tyto jazyky a změnil způsob, jakým slyšel Beethovena.“

Kritici za ním někdy šli za to, že mu nechali jeho virtuozitu získat lepší. V recitálu, který zahrnoval dva apartmá Bach Cello, pan Krosnick „nastavil puchýřské tempo, které nemohly být spravovány bez nějaké rozmazané průchody,“ pan Henahan napsal V roce 1975. Zároveň musel uznat statečnost pana Krosnicka a poznamenal, že „hraje svůj nástroj dokonale“.

V krátký film Pan Kalish, který byl vyroben po odchodu do důchodu pana Krosnicka z kvarteta, ho nazval „složitým a velmi intenzivním člověkem“, dodal, že nahrávky pana Krosnicka a jeho prohlášení o hudbě objasnily, že pečlivě přemýšlel o přesném efektu, který chtěl vyrobit.

„Jakmile zjistíme, jaký typ zvuku nebo pocitu je na určitém místě požadován, musíme přijít na to, jak jej vyrábět na nástroji,“ pan Krosnick řekl V rozhovoru s webem Internet Cello Society v roce 2005. „Musíme nekonečně experimentovat.“

V rozhovoru, violista Samuel Rhodes, kolega, řekl, že pan Krosnick přinesl do kvarteta „pochopení toho, co repertoár znamená, a emocionálně, co to pro nás znamená,“ dodal: „Dal nový směr kvartetu.“

Joel Krosnick se narodil 3. dubna 1941 v New Haven v Conn. Hudba pronikla do domácnosti a existovaly časté večírky s komorními hudbami s členy fakulty z Yale, dcera pana Krosnicka, Gwen.

Joel začal hrát na violoncello, když mu bylo 8, a o rok později hrál se svými rodiči Haydn trio. V 9 letech studoval s italským violoncellistou Luigi Silva.

Navštěvoval James Hillhouse High School v New Haven a Columbia University, kde studoval angličtinu a hudbu a získal bakalářský titul.

Poté, co na konci šedesátých let hrál recitály v Evropě a New Yorku, začal pan Krosnick pochybovat o kariéře jako sólista, řekl ve filmu. Naklonil se k výuce a zaujal pozici umělce v rezidenci v Kalifornském institutu umění v jižní Kalifornii.

Předtím však studoval s Clausem Adamem, v té době Juilliardova violoncellisty, a jednoho dne zazvonil jeho telefon: byl to Robert Mann, zakládající houslista Juilliardu, a vyzval ho na konkurz na kvartet.

„Chtěl jsem ten druh vysoce výkonného hudebního života, o kterém jsem věděl, že mají,“ pan Krosnick řekl The New York Times v roce 1981. „V den, kdy jsem se konkurzoval, se moje tělo probudilo ve 4 ráno a začal jsem cvičit. Pravděpodobně jsem nikdy tolik nechtěl tolik.“

Poté, co několikrát hrál s kvartetem, si vzpomněl, pan Mann řekl: „Podívej, raději bychom si promluvili.“

Pan Krosnick si myslel, že to bylo po všem. Místo toho byl požádán, aby se připojil k kvartetu.

Kromě své dcery je pan Krosnick přežil syn Josh a jeho manželka, Dinah Roant Krosnick, důsledný základní učitel. Dřívější manželství, s Judy August, skončilo rozvodem.

Když v roce 2016 odešel do důchodu, byl pan Krosnick posledním členem smyčcového kvarteta Juilliard, který měl hrát Pane Mannkteří odešli téměř o 20 let dříve.

Pan Krosnick byl „zcela vyškolen ve všech aspektech hraní“, řekl jeho kolega pan Rhodes. „Měl vášeň pro hudbu a ukázal to.“