Mnoho dnešních mladých lidí vyrostlo na čtení Charlieho a Lola příběhy a sledování televizního seriálu o trpělivém starším bratrovi a jeho nápadité sestře.
Letos je to 25 let, co vyšla první kniha Charlieho a Loly I Will Not Ever Eat A Tomato a autorka knih Lauren Dítěkonečně napsal vánoční příběh Charlieho a Loly u příležitosti stříbrného jubilea roztomilého páru, který fanouškům připomíná, že toto je bratrský a sesterský tým, který nikdy nevyroste.
Child, která také ilustrovala oceněnou knižní sérii, které se po celém světě prodalo více než 15 milionů výtisků, se vyhýbá otázkám, zda je na úspěch knih hrdá, ale přiznává: „Cítím se tím dojatá, opravdu, lidmi, kteří mi píší, mladí i staří, a cítím se dojatá, když je potkávám, protože mám velké štěstí, že mi lidé říkají, co ke knihám cítí.
„Mám takové velmi dojemné chvíle s mladými lidmi, kteří za mnou přicházejí a jsou někdy docela plačtiví. A opravdu to chápu, protože Charlieho a Lolu provázeli dětstvím a nyní mají vlastní děti.“
„Někdy mi posílají fotky jejich tetování Charlieho a Loly a to mi připadá opravdu dojemné. A když za mnou někdo přijde a řekne, že knihy pro něj byly důležité nebo se staly součástí jejich rodinného slovníku a všech těch věcí, které se vstřebaly do kostí vaší rodiny, pak je to pro mě prostě úžasné.“
Charlie a Lola pokračují v trendech Instagrama téměř zmatený Child, který byl laureátem britských dětí v letech 2017–19, poukazuje na to, že je to „obrovská věc na TikTok“.
Říká: „Má to svůj vlastní život mimo mě, což je samozřejmě smyslem každého umění. Už ho nevlastním, ale připadá mi to opravdu krásná věc.“
Child, který má 15letou adoptivní dceru Tuesday, napsal první knihy Charlieho a Loly mnoho let předtím, než se stala matkou, a vysvětluje: „K psaní dětských knih nepotřebujete dítě. Byl jsem tam a pamatuji si, jaké to bylo být dítětem. Takže si myslím, že to hodně souvisí s prožitými zkušenostmi.“
Říká, že ráda sleduje děti venku a v dokumentech a poslouchá jejich rozhovory a způsob, jakým spolu komunikují a spolupracují. Ale vysvětluje: „Píšu pro sebe. Je to stejné jako psaní pro dospělé – jen musíte říkat pravdu velmi uvážlivě, protože máte zodpovědnost podporovat a neděsit děti. Musíte být opatrní s mladými mysli a s tím, co by je mohlo trápit, ale musíte říkat pravdu.“
A překvapila ji popularita Charlieho a Loly?
„No, ano,“ přiznává, „protože jsem to určitě dělala pro mě, protože jsem si myslela, že je to zajímavé, a cítila jsem, že mám co říct a způsob, jak to říct, je snad jiný než kdokoli jiný, což chce dělat každý spisovatel a ilustrátor. Takže ano, úspěch byl mimořádný.“
Na první pohled jsou knihy Charlie a Lola o typických problémech malých dětí, jako je vybíravé jídlo, nástup do školy, spát a v nové knize Přeji si každou minutu Vánoce, těším se na Vánoce.
Devětapadesátiletý Child však poukazuje na to, že hlavním tématem každé knihy ve skutečnosti není to, co byste si z názvu mohli představovat.
„Myslím, že všechny knihy Charlieho a Loly jsou opravdu o něčem jiném, než co možná vnímáte jako téma,“ vysvětluje.
„Takže u filmu I Will Not Ever Never Eat a Tomato si myslíte, že je to o jídle a vybíravém jedení, ale není tomu tak. Jde o to, jak se vám podaří zažít něco nového, když jste tak malí? Jak přemluvíte malé dítě, aby snědlo něco, co mu připadá tak cizí?“
Říká, že psaní nové vánoční knihy trvalo 20 let, protože se nemohla rozhodnout, jaký aspekt Vánoc a dětství by chtěla v příběhu uvést. „Teprve nedávno jsem si uvědomila, že chci mluvit o očekávání Vánoc a čekání,“ říká.
„Takže tohle není ani tak kniha o Vánocích, ale mnohem víc kniha o tom, jak zvládáš čekat, když jsi malinká. Lole je teprve tři a půl, takže kolik Vánoc vlastně zažije? A tak je to pro ni obrovská věc, kterou musí uchopit, přemýšlet a čekat.“
„Nechtěl jsem udělat jen veselou vánoční knížku a nejsou Vánoce krásné? Chtěl jsem říct něco, co by promluvilo i k dospělým a připomnělo jim, že je to velmi těžké období roku pro dospělého a rodiče, ale pro děti je to také velmi obtížné – všechna ta radost je spojena se všemi těmi úzkostmi.“
Child doufá, že její knihy povedou k rozhovorům mezi dětmi a rodiči o souvisejících problémech a vysvětluje: „Obrázkové knihy by se opravdu měly číst společně. To je na nich tak krásné, že podněcují konverzaci mezi dítětem a dospělým a vy mezi sebou zjistíte věci a začnete si navzájem rozumět. To je to, co vždy chci dělat s obrázkovou knihou, abyste vytvořili konverzaci.“
Říká, že si myslí, že obrázkové knihy jsou „životně důležité“, protože velmi malé děti zpracovávají věci mnohem pomaleji, „proto jim obrazovky nefungují. Takže když jste malí, obrázková kniha je tak důležitá.“
A je to důležité i pro rodiče, nejen proto, že seznamují své ratolesti s knihami a jazykem, ale také proto, že čtení obrázkových knížek s dětmi je skvělý způsob, jak s nimi navázat pouto.
Dítě říká: „Pamatuji si (romanopisec) Jacqueline Wilsonová tvrdit, zcela správně, že způsob, jakým dítě objímáte, když mu čtete, takže se cítí uzavřeno, je velmi poutající moment.
„Obrázkovou knížku nepřečtete opravdu rychle a nedojdete na konec a dobrou noc, zastavíte se a začnete a oni vám řeknou o svém dni, nebo se vás budou ptát na knihu, a tak se vy dozvíte o svém dítěti a ono se dozví o vás, a stane se z toho něco mnohem většího než čtení.
„A to je podstata – to je to, co příběhy dokážou, co neumí nic jiného.“
Dodává: „Předpokládám, že vaše dítě je ta nejdůležitější starost ve vašem životě a že pět, 10, 15 minut čtení má pro ně obrovský význam.
„Nemluvím o gramotnosti. Mluvím o tom, jak se vážete ke svému dítěti, že zkušenost společného prohlížení knihy a konkrétního druhu konverzace může docela změnit život a také vybudovat jejich znalost knih.“
„A pokud ovládáte jazyk, slovní zásobu a sebedůvěru ve čtení, máte v životě mnohem větší šance. Je to tedy investice do vašeho dítěte.“
I am Wishing Every Minute for Christmas od Lauren Child vydává Simon & Schuster, cena 12,99 GBP. K dispozici nyní.
