David Lammy má „větší šanci vyhrát Celebrity Mastermind“ než reforma ECHR | Politika | Zprávy
Pan Jenrick ve svém deníku Daily Express prohlásil: „Je větší šance, že David Lammy vyhraje Celebrity Mastermind, než že by reformoval ECHR natolik, aby se vypořádal s naší současnou krizí.
„Je to proto, že reforma ECHR vyžaduje jednomyslný souhlas všech 46 členů Rady Evropy. Ale mnoho nejvlivnějších členských zemí – jako Francie a Německo – o to nemá zájem.“
„Po celá desetiletí se reforma ECHR ukázala jako extrémně obtížná. Poslední velké úsilí o reformu trvalo devět let, než bylo schváleno a provedeno. Zajistila jen hrstku procedurálních změn.“
„Zrovna minulý týden Express odhalil skutečnost, že 85 zahraničních teroristů a extremistů se potuluje po našich ulicích a nemohou být deportováni kvůli falešným nárokům na lidská práva. Nemáme šanci odstranit tyto nebezpečné lidi, dokud neopustíme ECHR.“
Pan Lammy během vystoupení na Celebrity Mastermind v roce 2008 bojoval a dostal řadu chybných odpovědí. Dokonce si spletl Marii Curie s Marií Antoinettou.
Pan Lammy ve středu odcestoval do Štrasburku, aby se setkal s kolegy ministry spravedlnosti, v naději, že zajistí cestu k reformě práva na rodinný život – článek 8 – a omezení toho, jak mohou migranti tvrdit, že s nimi bude v zámoří podle článku 3 zacházeno špatně.
Místopředseda vlády po schůzce řekl: „Velká Británie se zavázala k úmluvě. Abychom však zajistili její budoucnost, musíme zajistit, aby se vyvíjela – nastolení rovnováhy mezi právy jednotlivce a veřejným zájmem, abychom zajistili mír, stabilitu a bezpečnost pro 21. století.“
Ale pan Jenrick řekl těmto novinám: „Pravdou je, že nepotřebujeme, aby nám ECHR dal naše práva.
„Před podpisem Úmluvy se nám dařilo dobře a venku nám bude lépe, až budou opět vládnout demokraticky odpovědní poslanci.
„Takto rozumné země jako Austrálie a Spojené státy vyřešily své vlastní problémy s nelegální migrací.
„Jedině tak můžeme zabezpečit své hranice a dát Britům to, co tak dlouho právem požadovali.“
Ve společném prohlášení 27 zemí se uvádí, že státům by „nemělo být bráněno v navázání spolupráce se třetími zeměmi ohledně azylových a návratových procedur“.
Více než dvě desítky evropských zemí uvedly, že národní vlády musí mít možnost „vyhostit cizince odsouzené za závažné zločiny, i když získali vazby“.
Chtějí větší „váhu“ kladení na zločince, spíše než jejich „sociální, kulturní a rodinné vazby“.
A diplomaté se domnívají, že „rozsah nelidského a ponižujícího zacházení“ podle článku 3 – právo na ochranu před mučením – by měl být „omezován na nejzávažnější případy“ kvůli obavám, že jej zneužívají zločinci a neúspěšní žadatelé o azyl a soudci jej přehnaně vykládají.
Zahraniční zločinci úspěšně argumentovali, že by s nimi bylo špatně zacházeno v zámořských věznicích a že by jejich rodinné životy utrpěly, kdyby byli deportováni.
Komuniké deklarovalo: „Jasným výchozím bodem je, že smluvní strana může vyhostit cizince odsouzené za závažné trestné činy, i když získali vazby na hostitelskou zemi, např. pokud si tam založili rodinný život.
„V souladu s principy v tomto prohlášení je životně důležité, aby rovnováha mezi právy jednotlivce a legitimními cíli podle článku 8 úmluvy byla upravena tak, aby se větší váha přikládala povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a menší váha byla kladena na sociální, kulturní a rodinné vazby zahraničního zločince s hostitelskou zemí a se zemí určení.
„Účelem takového vyvážení je zajistit, abychom již neviděli případy, kdy cizinci odsouzení za závažnou trestnou činnost, včetně závažné násilné trestné činnosti, sexuálního napadení, organizovaného zločinu a obchodování s lidmi a drogami, nemohou být vyhoštěni.
„Rozsah ‚nelidského a ponižujícího zacházení‘ podle článku 3, což je absolutní právo, by měl být omezen na nejzávažnější otázky způsobem, který nebrání smluvním státům přijímat přiměřená rozhodnutí o vyhoštění cizích zločinců nebo v případech vyhoštění nebo vydání, včetně případů vyvolávajících otázky týkající se zdravotní péče a podmínek ve vězení.“
