„Žiji s nádorem velikosti golfového míčku v hlavě – změnilo to můj přístup k životu“
játrpěl migrény což mi způsobilo nevolnost asi pět let. Když dopadli, věděl jsem, že se budu muset schoulit v temné místnosti, dokud neprojdou – někdy i na celý den. Po obzvláště špatné epizodě v roce 2017 jsem konečně šel do GP. To mě nenapadlo cokoliv vážného probíhalo.
V té době jsem byl ženatý a žil v Kilburnu v severním Londýně s osmiletým synem a 17letou nevlastní dcerou. Pracoval jsem ve stavebnictví a jako hudebník, ale když oslepující bolesti hlavy hit asi dvakrát týdně, život se prostě zastavil.
Zkoušel jsem všechny možné holistické léky: CBD olej, léčitel, různé doplňky. Přemýšlela jsem, jestli to nemůže být stresemale také se to jednou stalo, když jsem odpočíval na dovolené na pláži. Snažil jsem se jíst méně cukru a mléčných výrobků, myslel jsem si, že to může souviset se stravou. Nic nefungovalo. Prostě jsem zvolil přístup, že jakmile epizoda skončí, pustím se do věcí znovu.
Vše jsem řekla praktické lékařce a ta mě poslala na sken. Sjednání termínu trvalo asi měsíc, ale stále jsem se nebál. Praktický lékař mě požádal, abych si přišel pro výsledky. Šel jsem dovnitř sám a ona mi řekla, že mám meningeomcož je nádor na mozku. Cítil jsem se otupělý; Měl jsem opožděnou reakci. Vždy jsem byl ten typ člověka, který je přítomen, ale mé pocity cestují v pytli tři dny za mnou. Praktický lékař řekl, že to vypadá benigně, ale potřeboval jsem navštívit konzultanta.
Šel jsem domů a řekl jsem to své ženě, která byla strachy bez sebe. Měl jsem pocit, že ji musím uklidnit, a přesto jsem to byl já, kdo měl nádor na mozku. V následujících dnech jsem o tom přemýšlel. Byly chvíle, kdy jsem čelil své vlastní smrtelnosti a myslel jsem si: „Ach můj bože, zemřu?“
Podíval jsem se, jak udělat závěť. Nevěděl jsem, jak situaci zpracovat. Nechtěl jsem o tom s manželkou příliš mluvit, protože ji to opravdu stresovalo. Svým dětem jsem to samozřejmě neřekla. Řekl jsem to několika přátelům a své sestře. Můj táta měl v té době demenci. Měl jsem pocit, že to řeším sám. Ujistil jsem se: „Někdo to opraví. Bude řešení.“ Pracuji jako stavař, a pokud dojde k netěsnosti, nebo jsou dveře mimo panty, opraví se. Stejnou filozofii jsem vzal do lékařského světa.
Téměř o měsíc později, když jsem seděl v londýnském nemocničním pokoji se svou ženou, mi poradce mimoděk řekl, že i když má nádor velikost golfového míčku, nemusím s tím nic dělat. Zdálo se, že doktora více zajímá mluvit o výsledcích fotbalu a byl podivně oddělený. Řekl, že migrény nemají nic společného s nádorem na mozku. Můj instinkt byl, že s tím souvisí migrény, a potřeboval jsem získat druhý názor.
Dostal jsem doporučení k jinému konzultantovi. Připadalo mi, že celá situace znepokojuje ostatní lidi, a tak bylo tentokrát snazší jít sám. Konzultant řekl: „Kdyby to byl můj bratr, vyndal bych to. Ale máš na výběr. Můžeme to vyndat, ale je to nebezpečná operace, protože má velikost golfového míčku a je přímo u velké žíly. Nebo to můžeme nechat, protože tě to teď neovlivňuje – a budeme na to dohlížet prostřednictvím pravidelných skenů, abychom se ujistili, že neroste.“ Také řekla, že to vypadá benigně.
Řekl jsem: „Jaké je riziko, když to vezmeš?“ Odpověděla: Mrtvice, záchvat nebo smrt. A řekl jsem: „Jaké je riziko, že to opustím?“ a ona řekla: Mrtvice, záchvat nebo smrt. Nemohl jsem vyhrát ani tak. Připadalo mi to jako náčrt Monty Python, protože to bylo tak absurdní; obě možnosti byly stejné.
Vědět, že mám tento golfový míček v hlavě a mačká se na levé straně, je stresující. Ale zároveň se cítím kreativnější než kdy jindy
V roce 2019, kdy jsem měl pravidelné skenování každých šest měsíců, došlo k bodu, kdy si mysleli, že nádor roste. Bylo mi špatně ze starostí. Měl jsem další sken a pak usoudili, že to někdo změřil špatně a ve skutečnosti to nevyrostlo. Tolik se mi ulevilo a jen jsem si pomyslel: „No, to se může stát i v mé profesi. Kolikrát někdo změří kuchyň špatně, a pak se skříňka nevejde?“
Nyní mám skenování každé dva roky. Stále žiji s vedlejšími účinky nádoru na mozku. Někdy jsem zmatený a zmatený a mohu mít potíže s plánováním a změnou názoru. Mám výpadky paměti a stále mám migrény. V roce 2024 jsem vydal moderní bluesové album, tzv Stále mám pocit nádorukterý byl inspirován mou diagnózou a byl vydán pod aliasem Six Strings and a Pulse. Vybral peníze pro charitativní organizaci Brain Tumor Research. Cítil jsem se nucen psát písně, když jsem žil se svým nádorem, včetně „When I Meet My Death“, a také během mého manželského rozchodu v roce 2021. Asi 16 000 lidí ve Spojeném království je každý rok diagnostikováno s nádory mozku a také mi zemřelo několik dobrých přátel na agresivní nádory mozku.
Právě teď jsem jeden z těch šťastných, kteří žijí s nádorem na mozku. Zjistil jsem, že mi pomáhá věnovat se jeden den v kuse a medituji, dělám qigong a snažím se o sebe postarat. Prostě se do toho pustím. Někdy si přeji, abych nevěděl, že mám nádor na mozku, protože neroste. Nevědomost je blaženost. Jindy, když mám opravdu shnilou migrénu, ptám se sám sebe: „Mám si to nechat vyndat?“ Nejde to nijak řešit, pokud nebudu operovaný, protože nádor je na radioterapii příliš velký. Nevím, co to způsobilo, ale mám 6 stop 2 palce a v minulosti jsem si hodně praštil do hlavy.
Vědět, že mám tento golfový míček v hlavě a mačká se na levé straně, je stresující. Ale zároveň se cítím kreativnější než kdy jindy a ty malé kachničky maličkostí, které mi každý den klují do kotníků, jsou teď mnohem menší – každý den je požehnáním.
