Globální odolnost vůči univerzální smlouvě o odstranění plastového znečištění zůstává tvrdohlavá a obrovská. Minulý týden, šestý pokus od roku 2022 programem OSN Program Environment Program (UNEP) přimět členské vlády, aby se dohodly na smlouvě k řešení plastického znečištění narazil do známého víru opozice. Mezi hlavními bloky zemí došlo k neshodě o tom, zda komplexní řešení znečištění plastu vyžaduje odstranění samotné výroby plastů. Všechny země souhlasí s tím, že všudypřítomná polyetylénová taška, navzdory nesmírné proveditelnosti a cenové dostupnosti jako kontejneru, se zablokovala do občanské krize. Indie generuje přibližně 3,4 milionu tun (MT) plastového odpadu, ale recykluje pouze asi 30%. Jeho spotřeba plastu vzrostla při složené roční míře růstu (CAGR) o 9,7% ze 14 MT v letech 2016–17 na více než 20 MT v letech 2019–2020. Indie má zákaz výroby asi 20 plastových předmětů s jedním použitím-šálky, brčka, lžíce. I když to do jisté míry vyvolalo určitý stupeň změny chování – ve větší spoléhání papírových a látkových sáčků – to mělo malý dopad na nakládání s odpady a recyklaci. To také odráží globální obrázek. Podle UNEP, svět produkuje více než 430 MT plastu ročně, z nichž dvě třetiny jsou krátkodobé produkty, které se brzy stanou plýtváním. Celkově je 46% plastového odpadu skládáno, zatímco 22% je špatně spravováno a stává se odpadkem. V roce 2019 vygeneroval plast, který je derivátem zkamenělé surové, 1,8 miliardy metrických tun emisí skleníkových plynů nebo asi 3,4% z celosvětové celkové celkové celkové výskyty.
Plast lze proto považovat za problém nakládání s odpady, který lze vyřešit zlepšením pobídek pro trh, aby se lépe vybíral odpady a recyklaci. Existují však země, které poukazují na desetiletí pokusů učiněných na těchto liniích s omezenými zisky. Abychom k tomu přidali, více důkazů se nashromáždilo, že plast, který není degradovatelný, jak je, se dostává do lidských, zvířecích a mořských potravinových systémů. Ostrovní a území jsou zaplaveny plastovým odpadem mytí na pobřeží. Pak existují granulární formy plastu – nebo mikroplastů – s potenciálem poškození. Jediným skutečným řešením je tedy snížit zdroj. Národy však nejsou všechny dohodnuty na tomto aspektu toxicity. Proto v rozhovorech spojených s smlouvou vnímají výzvy k omezení výroby jako taktiky, aby uložily obchodní překážky a přidali k obecnému klimatu nejistoty tarifů. Pokud země nemohou před takovými rozhovory vybudovat větší důvěru a navzájem se vyslechnout s otevřenou myslí, bude mít více schůzek jen marné. Halcyonové dny, kdy některé země mohly nasměrovat usnesení o životním prostředí za předpokladu, že „společné dobro“ bylo nezvratné, jsou dávno minulé.
Publikováno – 19. srpna 2025 12:10 IS
