Čínský špionážní skandál: Tvrdé pravdy o vztahu Británie s Čínou byly odhaleny… nemůžeme si dovolit je ignorovat

Christopher Cash, bývalý britský parlamentní výzkumník, a Chris Berry, učitel, jsou obviněni z předávání citlivých informací vysoce postavenému členovi Komunistické strany Číny (ČKS).

Oba muži měli stanout před soudem, ale minulý měsíc vyšlo najevo, že Crown Prosecution Service (CPS) případ odložila, protože její právníci již nevěří, že existuje reálná šance na odsouzení.

Odhalení šokovalo Westminster, protože poslanci se museli vyrovnat nejen se skutečností, že přímo v srdci parlamentu mohli být – a možná stále jsou – špióni, ale také s tím, že se zdá, že úřady s tím nechtějí cokoliv dělat.

Snažit se přijít na kloub tomu, proč bylo stíhání zastaveno, je jako brodit se melasou.

CPS tvrdí, že má-li existovat přiměřená šance na odsouzení, musí být prokázáno, že Čína je pro Spojené království „hrozbou“.

Ve čtvrtek bylo oznámeno, že v této záležitosti proběhnou dvě parlamentní šetření, která mají zjistit fakta a zjistit, kdo je vinen za to, že se případ špionáže nedostal k soudu.

Ale ať je odpovědný kdokoli, tento „skandál“ odhaluje některé tvrdé pravdy o vztahu Británie s Čínou, pravdy, které si nemůžeme dovolit ignorovat.

Za prvé, ačkoli Čína není z vojenského hlediska naším „nepřítelem“ – nevedeme konvenční válku s Číňany –, ČKS je nepochybně politickým protivníkem.

Británie je liberální demokracie založená na respektu k právům jednotlivce a omezené státní moci.

Čína je autoritářský komunistický režim, kde jsou individuální práva a svobody často podřízeny tomu, co jeho vládci deklarují jako zájmy Číny jako celku.

Mezi našimi dvěma národy je zjevný politický a filozofický střet.

Nikdy nebudeme moci věřit komunistické Číně tak, jako věříme našim západním liberálním spojencům, jako jsou USA a Francie.

Číňané samozřejmě špehují Británii, stejně jako my nepochybně špehujeme je.

A s mimořádnými schopnostmi Číny v oblasti dohledu a technologií bychom neměli být překvapeni, že se Číňané snaží – možná úspěšně – infiltrovat britské mocenské koridory.

Zápis do aplikace Spectatorpolitický novinář Tim Shipman uvádí, že došlo k četným incidentům narušení čínských a ruských dat v srdci vlády. Shipman píše: „Nejkatastrofičtější narušení nastalo, když Číňané koupili společnost, která ovládala datové centrum používané odděleními Whitehallu k výměně informací (včetně vysoce utajovaných projektů), což umožnilo Pekingu ukrást zlatý důl tajných informací.

Zadruhé, zatímco Británie a Čína mohou být politickými protivníky, jsme dobře zavedenými obchodními partnery s 99,7 miliardami liber obchodu, který v loňském roce mezi našimi dvěma zeměmi proběhl.

Čína je široce podezřelá, že využívá obchod k získání vlivu – dokonce dominance – po celém světě, skupuje dluhy nebo průmysl cizích národů a poté drží tyto země za výkupné.

Čínská iniciativa Belt and Road Initiative po celé Africe nalila miliardy dolarů do budování nové infrastruktury pro nejchudší kontinent světa.

Ale tím Čína zanechala desítky afrických zemí ve svém dluhu a nemohla uniknout z politických spárů ČKS.

Číňané tuto taktiku nepoužívají pouze v Africe.

Zrovna minulý týden vyšlo najevo, že Jingye, čínští majitelé britské ocelárny v Scunthorpe, nabídli, že se vzdají právního nároku ve výši 1 miliardy liber proti britské vládě výměnou za schválení navrhovaného supervelvyslanectví Pekingu v Londýně.

Byly vzneseny vážné obavy ohledně bezpečnostních důsledků potenciální odposlechové stanice ČKS postavené přímo přes některé z nejbezpečnějších londýnských datových kabelů, ale vládě nyní hrozí vážné ekonomické důsledky, pokud ambasáda nebude propuštěna.

Skutečnost, že Jingye vlastnila British Steel, je sama o sobě důkazem čínského sevření britského strategického průmyslu.

Parlament musel být odvolán v létě, když Jingye pohrozil uzavřením posledních zbývajících vysokých pecí Spojeného království, čímž se Spojené království stane nebezpečně závislé na zahraniční – tedy čínské – oceli.

A není to jen náš ocelářský průmysl, který byl vyprodán.

Číňané mají 33procentní podíl v jaderné elektrárně Hinkley Point C a předpokládá se, že vlastní miliardy liber britského dluhu.

V Číně, na rozdíl od západních liberálních demokracií, neexistuje žádné oddělení mezi byznysem a vládou.

Čínské společnosti nejsou nezávislé na ČKS; jsou jeho rozšířením.

Konzervativci obvinili labouristy z ohrožení národní bezpečnosti v zájmu ekonomiky.

Mají pravdu, ale přesně to se děje už desítky let.

Ačkoli poslední vláda v některých oblastech zatlačila – zakázala Huawei vlastněný Číňany z britské sítě 5G a přinutila Čínu, aby se vzdala svého podílu v jaderné elektrárně Sizewell C, směr cesty je směr rostoucí závislosti na Číně.

Jak jsme mohli dovolit, aby se to stalo?

Mnozí na Západě věřili, že jakmile bude Číně v roce 2001 povolen vstup do Světové obchodní organizace, brzy se stane bohatou kapitalistickou zemí.

Předpokládalo se, že se zvýšenou prosperitou Čína nevyhnutelně podstoupí politickou transformaci v liberální demokracii a spojence.

Svým způsobem byla tato západní strategie také politicky imperialistickou, pokusem o šíření hodnot a systémů vlády USA a EU po celém světě pomocí obchodu jako prostředku.

Čína se jistě stala kapitalistickou a v tomto století si užila patnáctinásobný hospodářský růst, což je nejsilnější výkon ze všech národů na světě.

Ale pokud jde o politiku, Čína se vzepřela liberálním očekáváním a zůstává komunistickou a autoritářskou jako vždy.

Britský vytoužený spojenec se neobjevil. Místo toho se probouzíme ke skutečnosti, že jsme udělali katastrofální strategickou chybu.

Británie je hluboce zapletená s nebezpečným a mocným politickým nepřítelem, je na něm závislá a zadlužená.

Číňané už napínají svaly a varují, že Británie zaplatí vysokou cenu, pokud budou plány super ambasády zamítnuty.

Pokud by ČKS chtěla jít dále a například zabránit Británii v podpoře USA ve vojenské akci po potenciální invazi na Tchaj-wan, Číňané by se mohli rozhodnout tyto základní prvky britské infrastruktury vytáhnout ze zásuvky.

Bylo by jen málo, co bychom s tím mohli udělat. Není přehnané říci, že Číňané by mohli přivést Británii na pokraj kolapsu.

Konzervativní strana a další mají pravdu, když říkají, že vláda by neměla obětovat naši národní bezpečnost kvůli dobrým obchodním vztahům, ale že loď vyplula před mnoha lety.

Naše národní bezpečnost již byla výrazně ohrožena a ústup od čínského obchodu a investic by urychlil vážné ekonomické důsledky, které britská veřejnost nemusí být ochotna akceptovat.

Ale nemůžeme nic dělat. Je nereálné tvrdit, že se obejdeme bez čínského obchodu, ale musíme zabránit tomu, aby se další naše aktiva a průmysl dostaly do čínských rukou.

Ukončení čistých nulových závazků Spojeného království by také pomohlo vymanit nás ze sevření Číny.

Jak píše David Blair z Telegraphu: „Nemá smysl pokračovat v dekarbonizaci energetiky a dopravy, pokud to znamená vytváření nových výhledů závislosti tím, že Číně umožníme vybudovat náš systém obnovitelné energie a dodávat naše elektrická vozidla.“

Ať už je na vině kdokoli, vláda musí najít způsob, jak zajistit, aby proces s Christopherem Cashem a Chrisem Berrym pokračoval.

Pokud jde o náš vztah s Číňany, Británie je v současnosti příliš slabá na to, aby strhla omítku.

Ale krůček po krůčku musíme začít otevírat sevření ČKS.

Z dlouhodobého hlediska na tom bude záviset jak naše prosperita, tak bezpečnost.