Exkluzivní | Prožívám íránský krvežíznivý, vražedný zásah – strašná pravda o tom, co se skutečně děje

Následuje výpověď očitého svědka mladé Íránky sídlící v Teheránu, která si z bezpečnostních důvodů nepřeje být identifikována. Od chvíle, kdy íránská vláda zavedla mediální výpadek, byla odříznuta od kontaktu s vnějším světem, ale v pondělí se jí nakrátko podařilo přijímat zprávy od The Post. Během několika hodin, s velmi nejednotným spojením, sdílela drásavou – ale nadějnou – zprávu o tom, co se právě teď děje na zemi. Zde jsou její slova:

Když to píšu, právě jsem slyšel zprávu o další smrti – páté během několika dní v mém blízkém okolí. Tentokrát to byl bratranec mého blízkého přítele.

Byl na protestu se svou ženou a uviděl zelené světlo – pravděpodobně z laseru zbraně -, které přistálo na její tváři. Myslel jen na ochranu své ženy, stál před ní a on byl střelen do obličeje a zabit.

Jako tolik mrtvýchrežim nyní rodinám účtuje „poplatky za střely“, než těla vrátí. Jeho rodina musela zaplatit 500 milionů tomanů (zhruba 5000 dolarů), aby ho dostali zpět, a dnes ho pohřbili.

Poslední hrůza je, že v oficiální příčině smrti je napsáno „náraz ostrým předmětem do obličeje“ – nenapsali, že byl zastřelen, ani po naúčtování poplatku za kulku.

Ale i uprostřed takové hrůzy panuje přesvědčení, že tentokrát je to jinak. Všichni věří, že tentokrát režim skončí.

Můžete to vidět a cítit. Ulice v Teheránu jsou plné lidí, kteří křičí za svá práva a protestují proti režimu.

Čtvrtek a pátek minulého týdne byly neuvěřitelné – hodně jsme protestovali. Dav byl mimo chápání. Bylo to tak přeplněné, že to šokovalo policii a stráž.

V těch dnech stříleli slzný plyn, pepřový sprej a zvukové bomby, aby vyděsili lidi a rozbili dav.

Bylo to děsivé, ale také bych chtěl zmínit něco, co pro mě bylo velmi smysluplné. Navzdory policii a slznému plynu a pepřovému spreji lidé na protest vyšli se svými dětmi.

Viděl jsem těhotné ženy uprostřed demonstrantů, kteří křičeli za svá práva.

V davu stáli také staří muži a ženy, bok po boku s mladší generací. Lidé touto situací trpí, bez ohledu na to, jak jsou staří. A chtějí totéž – změnu režimu.

V sobotu se ale vše změnilo. Do operace přivedli protiteroristické policejní síly, aby je začali velmi silně potlačovat a stříleli do demonstrantů.

Tento režim je tak nemilosrdný a krvežíznivý, že je připraven zabít každého – nevinné lidi, kteří jen chodí a skandují. Střílejí do nich ostrou municí a kulkami a oni vůbec nejsou ochotni ustoupit.

Slyšel jsem, že počet lidí, které zabili, je více než 10 000. A pak samozřejmě ta nejvyšší krutost – rodiny zabitých lidí musí vládě zaplatit „poplatky za střely“, aby přijaly jejich těla.

Pět lidí kolem mě je teď mrtvých a je to srdcervoucí. Tři z nich jsou přátelé mého bratrance a dva z nich jsou synové přátel mé matky. Byli zabiti v ulicích Teheránu. Všichni za protest proti nim nezadatelné právo na svobodu.

Vzhledem k tomu, že represe v sobotu zesílily, mnoho protestů není tak přeplněné jako dříve. Ale přesto my Íránci vyrážíme do ulic. I když je to děsivé.

Jsme také tak odříznuti od světa. Zprávy vidím jen přes satelit (když to funguje) — jinak tam je zde úplné zatemnění.

Směšné je, že policie začala bez povolení vstupovat do domů lidí, aby zjistila, kdo používá satelit, a sbírá satelity ze střech.

V neděli přišla na telefon mého manžela zpráva, že byl identifikován jako přítomen na nezákonných protestech ve čtvrti Sattar Khan a že je sledován.

Ve zprávě stálo, že by měl okamžitě opustit místo protestu, jinak budete označeni za výtržníka. Byli jsme na protestu a bylo to děsivé, ale když jste v davu, cítíte se silnější a odvážnější.

Pak minulou noc, v pondělí, ve čtvrti zvané Punak, použili drony k identifikaci lidí, aby je mohli napadnout.

Obecně je atmosféra města velmi zvláštní. Téměř všechny obchody jsou kolem 17:00 zavřené

Na město, jako je Teherán, kde je většina obchodů otevřena až do půlnoci, je to velmi znervózňující a děsivé.

Město je velmi nebezpečné, zejména v odpoledních hodinách. Bratr mého přítele se v sobotu vracel domů z práce ve čtvrti Mahdieh a skupina zločinců v polovojenských uniformách rozbíjela okna aut v provozu a útočila na řidiče mačetami.

Měl zraněný obličej a ruce a na operačním sále byl čtyři hodiny.

Naše čtvrť má spoustu kancelářských budov a dílen, takže se tu moc sousedských setkání nekonají a v noci v naší oblasti neslyšíte mnoho zpívání.

Ale v jiných čtvrtích slyšíte zpoza oken spoustu zpěvů a je tam spousta místních shromáždění, která začínají a eskalují.

Obyvatelé Íránu léta mlčí navzdory vážné újmě, která jim byla způsobena, ve snaze vyrovnat se s nejhoršími podmínkami a těžkým útlakem.

Nyní se ale vše stalo tak nesnesitelným, že konečně prolomili mlčení.

Každodenní život je hrozný – nelze pokračovat jako dřív. Ještě před začátkem násilí se ceny neustále zvyšovaly. Jen od minulého měsíce vzrostla cena slepice a vajec o 35 %.

Pro lidi je již skutečně obtížné dovolit si i základní životní náklady.

Vzduch je extrémně znečištěný a ve většině dní není viditelnost ani na 100 metrů jasná.

V noci, tři dny v týdnu, je voda odpojena od 21 nebo 22 hodin do 6 hodin ráno

Stručně řečeno, za těchto 47 let kromě ničení ekosystému a přírodních zdrojů, poškozování kulturního dědictví naší země a přerušení vazeb se zbytkem světa kvůli válečným štváčům nepřinesly našim lidem nic kromě chudoby.

A nyní smrt v masovém měřítku.

Dnes na hřbitově Behesht Zahra v jižní části Teheránu, poté, co byla přijata další mrtvá těla, mi bylo řečeno, že všichni skandovali „Smrt diktátorovi“ a zdravili těla mladých lidí.

Nenechte se mýlit, jde o masovou vraždu. Jsme rukojmí ve vlastní zemi. Ale věříme v lepší budoucnost. Bojujeme za naši svobodu.

A v to hluboce doufám Prezident Trump svůj slib dodrží podpořit íránský lid a pomoci rozložit tento režim, aby íránský lid mohl ve světě opět dosáhnout postavení, které si skutečně zaslouží.